Chlápek natírá zábradlí mostu. Přesněji řečeno: ocelové zábradlí podél cyklostezek vedoucích přes most. Vlastně jsou to dva mosty, Amsterdamský a Schellingwoudenský, které na sebe navazují a překlenují vodní plochu IJe.

Chlápek začne na straně od města, u vjezdu na Amsterdamský most, vpravo, po směru provozu.

Příčky, opěrky, vodorovné trámy – všechno dostane novou vrstvu nátěru.

Vytrvale natírá, pomalu po mostě nahoru, pomalu z mostu dolů, podél zatáčky u výjezdu z mostu. Když dojde na konec, odtlačí vozík s lakýrnickými potřebami přes Zeeburgský ostrov a začne se zábradlím u vjezdu na Schellingwoudenský most, pomalu po mostě nahoru, pomalu z mostu dolů, až se dostane na konec dlouhého výjezdu do čtvrti Amsterdam­-sever.

V tom bodě překročí vozovku a začne natírat na protější straně, zase po dvou mostech, zpátky k městu.

Než dokončí i tu stranu, uplyne tolik času, že může začít znovu. A tak přejde na protější cyklostezku a začne znovu.

Tak pokračuje rok za rokem.

Dostává za to zaplaceno, je to jeho zaměstnání. Domluvilo se to už před lety. Nedokončil studia (filosofii, kdo taky v osmdesátých letech takový obor dokončil), stal se z něj nezaměstnaný a zůstal jím, dokud ho městský úřad nepřiřadil k odboru pro údržbu mostů a plavebních propustí. Když…