Na rozdíl od tvorby zavedených autorů se na debutanty často nahlíží jako na proroky, kteří nám říkají cosi nového o svých vrstevnících. Přestože se jedná především o publicistické klišé, jsou i tací, kteří se k této úloze sami hlásí. Na pražských jevištích najdeme hned několik titulů, v nichž se mluví „hlasem nové generace“, ať už je to První rána kapitána v Divadle Vzlet, Jeden a jeden a jeden v Arše+ nebo nedávno derniérovaný titul Takže asi tak v Národním divadle, která se zaměřovala na specifickou zkušenost náctiletých vychovávaných v dětských domovech. Druhý květnový víkend pak byla v A studiu Rubín uvedena inscenace Rychlík (do stanice Rapl), na níž spolupracovali bývalí i stávající členové souboru OLDstars. Mladí tvůrci v dramaturgické spolupráci s Dagmar Fričovou vytvořili svižnou črtu střílející si z vědomí vlastních limitů.

Mládí v trapu

Trojice herců oblečených do pracovních overalů silně metaforickým jazykem popisuje úděl takzvané poslední generace a přitom opakuje pohyby těžebních strojů promítaných na zadní stěnu jeviště. Představení ale „naruší“ opilý anglicky hovořící turista, který všem přítomným vytmaví, jak jsou neskutečně trapní, když se rozhodli truchlit nad umírající planetou ve studiovém divadle, do nějž se vejde pár desítek diváků. A zvlášť to platí u divadelní hry, u níž…