Ve své nové knize Academic Times se zaměřujete na chronopolitiku ve výzkumu. Mohla byste rozvést, jak k této problematice přistupujete?

Snažím se poukázat na to, jak jsou životy lidí pracujících v akademické sféře, ale i sama produkce vědění ovládány časovými režimy. Pojem „režim“, jak jsem jej uchopila, obrací pozornost k institucionálním dimenzím vědy, k osobám, které je nastavují, k mýtům a ideologiím, jež tito lidé prosazují, a k cílům, které si kladou. Jde mi rovněž o preskriptivní povahu těchto režimů, která je utvářena a vynucována prostřednictvím institucionální praxe, a o jejich moc uplatňovanou právě pomocí temporalit.

Středobodem těchto režimů jsou takzvané generátory času, tedy mechanismy určené k zavádění závazných časových nároků, strukturování rytmů či rychlostí a standardizaci temporalit na základě dané institucio­nální logiky. Jedná se o projektové struktury, grantové cykly, očekávané množství publikací, normativní směřování akademických kariér a jiné institucionální předpoklady. Generátory času vyplývají z různorodých vzájemně propojených soustav a jen zřídka působí samostatně. Jejich koexistence si vyžaduje neustálou spolupráci – jednotlivé časové struktury je potřeba synchronizovat tak, aby tím neutrpěly ani životy akademiků a akademiček, ani produkce vědění.

Tyto složité a mnohdy protichůdné časové konstrukce zásadním způsobem určují podobu výzkumu, postup bádání i to, komu je umožněno se na něm podílet,…