V nových básních Milana Ohniska se snové situace prolínají s absurdně komickými momenty, latentní erotické ovzduší střídají násilné výjevy či tísnivé introspekce a povrch věcí se deformuje vnitřním napětím: „V růžovém oparu / dojila tam nahá žena býka / V lodičkách a boa vypadal jako bůh“.
V dětství
V dětství pil jsem otrávenou vodu tváře mi hořely ruce krvácely sádrový anděl nad mou hlavou byl dutý jako všechno ostatní musel jsem jít jít, jít Moje matka Moje matka byla démon můj otec byl námořník bába byla stará kurva a já běhal kolem vody Nejsi normální! křičeli lidé bzikalo mi v mozku běžel jsem čím dál rychleji až jsem je všechny doběhl Betty přináší dort Betty přináší dort, v jehož středu trčí jako buřt zázračný šampón proti lupům, a říká: Zvířata při páření nedělají chyby * * * Pomalým krokem jsem přešla k němu Vypadal ustaraně Plivla jsem mu do tváře a řekla: „Ráda tě vidím!“ Cukal se, jako by jím projížděla elektřina Povolala jsem osla V nozdrách měl sádru a hýkal jako zvíře Je to můj miláček: perversně hubený s růžovými chloupky kolem citlivých míst Pošeptala jsem mu aby zatáhl za provaz Ozvalo se zachroptění Otevřela jsem okno a viděla duši jak stoupá k nebiPravdivý příběh
Když jsem byl mlád, najala si mne jistá vdova. Noc co noc jsem polykal její…
Článek je přístupný předplatitelům*kám.
Pro pokračování se přihlaste.Nebo si můžete zakoupit jednotlivé číslo A2 (nejprve je potřeba se registrovat).
Prohlédněte si naše možnosti předplatného