Psycholog a sociolog Erich Fromm popisuje v knize Mít, nebo být? (1976, česky 1992) člověka s „tržním charakterem“. Takový člověk se vyznačuje tím, že se vždy racionálně přizpůsobí dané situaci, a to až do té míry, že vlastně nemá ego, respektive své ego mění dle principu „Jsem takový, jakého mne chcete“. Důsledkem je, že není schopen vybudovat si ke světu ani sám k sobě vztah přesahující pouhou funkčnost. Jinými slovy: nedokáže si k nikomu a ničemu vytvořit emocionální pouto. Podle Fromma to není známka sobectví, neboť starost zde není o vlastní já, ale spíše odcizení. Neustálá (sebe)optimalizace nakonec vede ke ztrátě autenticity a identity, kdy člověk už neumí prožívat svět ze své přirozené podstaty. Tržní charakter je tak vlastně depresivní postavou, jež se nedovede upřímně radovat, ale ani truchlit.

Funkčnost versus smysl

Tím, co přesahuje pouhou funkčnost, a může tedy být východiskem z odcizení, je smysl ve významu orientačního rámce jednání. Takový rámec potřebuje podle Fromma ze všech živočichů nejvíc člověk, neboť již skoro ztratil schopnost jednat na základě instinktů. Ačkoli nás však Fromm ponouká také k přijetí faktu, že smysl našim životům nedává „nikdo a nic mimo nás“, bývá pojem smyslu…