Andrej Babiš je v našich končinách často označovaný za dotačního magnáta, jelikož na svůj Agrofert inkasuje mnoho zemědělských dotací. Skrytým tajemstvím však zůstává, že není jediným oligarchou, který vybudoval svou ekonomickou moc za významné asistence státních peněz. V této sféře chybí mnoho informací, protože dalším oligarchům přisátým na peníze daňových poplatníků se takřka nikdo nevěnuje.

Jeden z nejnovějších reportů, který ales­poň částečně přináší odpověď na otázku, kolik veřejných peněz putuje do kapes českých miliardářů, vypracovala mezinárodní koalice Beyond Fossil Fuels. Kdo je tedy v současnosti největším evropským příjemcem veřejných peněz určených na stabilizaci energetické sítě skrze takzvané kapacitní mechanismy? Některým uším bude znít možná překvapivě, že tento pomyslný závod na celé čáře vyhrává český oligarcha Daniel Křetínský.

Jeho energetické firmy sdružené pod EP Group, kam spadá i jeho vlajková loď EPH, mají totiž od evropských států přislíbeno přes čtyři miliardy eur. A to konkrétně na provoz plynových elektráren v Irsku, Itálii a ve Spojeném království. V každém z těchto států si na kapacitních mechanismech Křetínský přijde na miliardu, v Itálii dokonce na více než jednu a půl miliardy.

S tímto objemem jednoznačně vede, v závěsu jsou polské firmy Orlen Group a PGE, u kterých množství peněz vysosaných na kapacitních mechanismech lehce přesahuje dvě a půl miliardy. Přes dvě miliardy mají putovat k italské elektrárenské společnosti Enel, další firmy už však dvoumiliardovou hranici nepřekračují.

Skrze kapacitní mechanismy státy zajišťují stabilitu energetické sítě – platí soukromým aktérům za to, že provozují i ty elektrárny, které nejedou celý rok na plný provoz. Většinou se jedná o plynové elektrárny, jež je nutné zapínat hlavně v zimě, kdy je nedostatek elektřiny a tepla z jiných zdrojů. Aby se soukromníkům vyplatilo je provozovat celoročně, státy je finančně motivují a tím jim dorovnávají ekonomickou ztrátu. Zatím tuto politiku uplatňuje pouze osm členů Evropské unie.

Daniel Křetínský brzy pochopil, že to pro něj může znamenat velký zdroj příjmů. Není divu, že právě jeho energetické impérium tlačí na zavedení kapacitních mechanismů v České republice a zavedení aukcí na nové plynové elektrárny v Německu. Chce si totiž sáhnout i na peníze tuzemských daňových poplatníků, stejně jako našich severních sousedů.

Zároveň tím blokuje finance, které by státy mohly využívat pro přípravu čistšího řešení flexibility sítě, než jsou plynové elektrárny. Konkrétně se jedná o lepší infrastrukturu kabelů propojujících jednotlivé státy, energetická úložiště a také flexibilní práci s poptávkou (demand side response). V místech, kde nepomohou ani tato řešení, by měl stát provozovat kapacitní rezervy sám. U nás by to mohla dělat například společnost ČEPS. Jen tak je možné zajistit, aby na vytváření kapacitních rezerv v energetice nevydělávali oligarchové, jako je Křetínský.