Kůň:

Poslední dobou jsem, sám nevím proč,

ztratil veškerou radost ze života.

Nebaví mě lidi – ani žádný muž,

ani žádná žena.

Ani žádná žena.

Zapomněl jsem létat.

Ani žádná žena.

Zapomněl jsem létat.

Redakce:

A můžeš se nám představit? Nejlépe

se svými zájmeny?

Kůň:

Jsem kůň. Prostě. Nikdy jsem se nad tím

nezamýšlel,

ale jestli je to nutný, můžu to zkusit.

Redakce:

Můžeš taky říct, že jsi zvíře

identifikující se jako kůň, jestli nemáš nic

proti, pro potřeby setkání tohohle kolektivu.

Kůň:

Hu, zkusím to, ale. Tolik let žiju a nevím.

Myslel jsem, že

tu mám prostě vyprávět svůj příběh,

chtěl jsem se

o něj podělit, protože jste říkali,

že můj příběh je součástí

týhle posraný země a tohohle

posranýho světa, a to

mě přesvědčilo. Dlouho jsem neslyšel nic tak

lákavýho a dost mě to oslovilo,

tak bychom to prostě

možná mohli zkusit a vy si to pozdějc

klidně poupravte.

Redakce:

Dobře tak můžeš začít ne už od představování

ale kdybys mohl prostě říct jak se k tobě

v dětství chovala tvoje rodina a jestli vnímáš

podobné hierarchické vazby ve světě umění.

A ještě řekni něco o městě

ze kterého pocházíš a jak

ses angažoval v jeho sociální struktuře

Kůň:

Nevím, no. Otce neznám, protože

když jsi kůň, tak ho

většinou nepoznáš, a mámu už si moc

nepamatuju,

protože mě od ní asi dost brzo vzali.

Takže tady žádný

společný věci s mojí prací nevidím.

Pracoval jsem

spoustu let jako herec, nevím,

jestli jsem připravený na…

Redakce:

Řekni filmy i jména režisérů, kteří se k tobě

chovali násilně! Myšo, nahrávej!!!

Kůň:

Já nevím, jestli jsem připravený

na to takhle uvádět jména a vůbec…

Redakce:

… musíš nám je říct, zkontaktujeme tě

s naším právníkem.

Máme povinnost nahlásit dotyčným osobám, když se

dozvíme o obtěžování, mobbingu

nebo jiných formách šikany!

Myšo, můžeš rovnou připravit tiskovku?

Chceme o tvém neuvěřitelném příběhu

survivalu

informovat spřátelená média a žebříčky!

Kůň:

Ale jakej příběh? Ještě jsem vám nic nevyprávěl,

sakra! Začínáte mě štvát!

Redakce:

Myšo – mohla by sis s ním promluvit nějak

empaticky? Jako zvíře se zvířetem?

Protože kdyby něco

tak máme ještě mývala z Quebova klipu

a koneckonců

ještě nevíme která historka se dostane

na lepší příčku

Myša:

Eeeeee – koni, promiň, to já, Myš,

zdravím – jak se jmenuješ?

Kůň:

No vidíš, myško, na to se mě ještě nikdo

nezeptal,

a já už sám nevím. Hrál jsem tolik rolí – byl

jsem

Šedák Stříbrohřívák – pěkný, bujný oř; byl

jsem Zlatohřívák – hračka nějaké

malé holčičky,

co se ve mě po nocích proměňovala. Byla to

hodná holčička. Byl jsem taky Jim – hrál jsem

koně, který svou krví vyléčil tisíce lidí.

Prostě jsem byl jedním z tisíce koní

na mnoha filmových

i divadelních scénách, v počítačových hrách

taky.

Myša:

Eeeee, promiň, to já, Myška, ale…

v počítačových hrách? Copak oni si

nemůžou takovýho koně sami naanimovat?

Kůň:

No vidíš, myško. V tom se pleteš.

Tolik mechanických

koní je na světě, a lidi nás stejně dál

potřebujou,

i když by nemuseli. Podívej na policii –

no řekni mi,

kurva, co tam pohledáváme, my koně,

ve službě psů,

se vší úctou ke psům. Sakra, tak dlouho žiju

s lidma,

že už se mi jejich lidský výrazivo zažralo

pod kůži.

Redakce:

Myšo – můžeš máknout? Máme tady pěknou

frontu a jenom jednu konferenční místnost!

Myša:

Eeeeee – dobře, koni, tak že bych ti

říkala Zlatohříváku?

Kůň:

Myško, říkej mi, jak chceš. Jak už jsem

říkal – zapomněl jsem, jak se jmenuju a kdo

vlastně jsem. Herecké povolání je pěkné

povolání,

jen lidi jsou kurvy. V Ohněm i mečem na mně třeba

hrála Izabella Scorupco. Během natáčení

toho filmu

se utopil kůň, vědělas o tom? Nemohl jsem

s tím nic dělat. Jindy jsem zas viděl, jak si

jeden zlomil nohu. Visela mu na jediný

kůžičce. Myško, to jsou hrozný historky.

Redakce:

Zapisuj to, myšo, všechno!!!

Kůň:

Jak zapisuj?! Jak zapisuj?!

Myslel jsem, že mě chcete

prostě vyslechnout.

Slibovali jste, že je to safe space,

a já umím anglicky.

Myška nebude nic zapisovat, vy tu odteď

budete stát!

Nahrávat nic nebudete!

Vypínat počítače budete,

vypínat telefony, diktafony budete!

A vyslechnete si můj příběh, když

už jste mě kvůli tomu pozvali,

a nic s tím do prdele neuděláte!

Nezveřejníte to, neprodáte to, nezabalíte

do žádnejch

pěknejch foteček, na kterejch na mě posadíte

modelku se světlicí v obou rukou,

a napíšete, že

ona bojuje za práva moje i všech koní světa!

S tím je utrum. Seďte, poslouchejte,

a pak všichni táhněte do prdele!!!

A Myška jde se mnou.

Myško, chceš tu pracovat?

Myša:

Na začátku jsem chtěla, protože jsem měla

pomáhat

sbírat informace o zvířatech, která se hlásí

o svoje

práva, ale já vždycky skončím blbě,

povedlo se mi

udělat rozhovor jen s moly, ale bojím se,

že jsem

je vlastně nějak zneužila taky, jejich příběh,

a oni už odletěli a nemám na ně kontakt,

protože

si to nepřáli, jejda, proč musím vždycky

všechno

zvorat, pořád zraňuju jiný zvířata,

i když chci přece

bojovat za jejich práva, myslím to dobře.

DO PSÍ PR…!

Z polštiny přeložila Alžběta Knappová.