Co mají společného dobrodružný román Lovci orchidejí (1934) Františka Flose, sportovní próza Marie a Marta ve finishi (1934) Lídy Merlínové alias Ludmily Pecháčkové a antisemitský pamflet Karla Rélinka Spása světa (1926)? Anebo: jak spolu souvisí Stáňa Bínová, inspektor Klubíčko a Pilnáčkův kalendář pro české hospodyňky pro rok 1931? Rovnou prozradím, že přímo nijak. Jedna věc ale tato zdánlivě nesouvisející a většinou už zapomenutá díla, autory a postavy přece jen spojuje – jsou to střípky bohatého kaleidoskopu české populární literatury meziválečné doby. Tento pestrý celek se dá trefně shrnout jednoduchým pojmem „čtivo“. A právě tento název zvolili autoři a autorky pro svou kolektivní monografii s podtitulem Díla a kontexty české populární literatury 1918–1939, v níž se potkávají tak různorodé žánry, jako je detektivka, western, fantastika či romance.

Každodenní výbava člověka

Název Čtivo je výstižný zejména proto, že zdůrazňuje spotřební funkci textů a médií, jimiž se monografie zabývá. Čtivo není četba, ne­označuje texty, do jejichž hlubin se čtenář musí zahloubat, je to spíš prostředek k ukrácení času, chtělo by se říct „na jedno použití“. Čtivo je něco, čím si lze zpříjemnit volné nedělní odpoledne, cestu vlakem nebo úmornou školní výuku (samozřejmě pod lavicí)…