Ústí nad Labem si z války odneslo nejen historická traumata, ale i konkrétní fyzická poškození. Bombardováním zničený střed města ovšem nabídl výjimečnou příležitost zapsat se do urbanistické struktury výrazným autorským rukopisem. V poválečné atmosféře napětí a proměny začalo vyrůstat nové centrum. Architektura tehdejší doby se tu zhmotnila s takovou silou, že dodnes určuje identitu města. Do Ústí přicházeli architekti, kteří chtěli víc než jen stavět, toužili vytvářet obraz budoucnosti. Mnozí byli ovlivněni světovou modernou a ideály bruselského Expa 58, které rezonovaly i v jejich tvorbě. Architektura a umění se spojily v jednotný celek, veřejný prostor byl nositelem významu i ideologie.

Kouzlo vany

Nedílnou součástí architektury jedné z nejvýraznějších brutalistních staveb v centru města, bývalého sídla Krajského výboru Komunistické strany Československa, byl od osmdesátých let 20. století kamenný reliéf srpu a kladiva od akademického sochaře Antonína Procházky. Výtvarník motiv nejprve otiskl do čerstvého betonového monolitu a následně ho precizně překryl stejnými travertinovými deskami, jaké tvoří zbytek fasády. Reliéf tak nebyl na budovu dodatečně osazen, ale od počátku s ní vyrůstal – technicky, výtvarně i významově. Budova Krajského výboru nevznikla jako odtažitý mocenský blok, ale jako promyšlený zásah do struktury města. Vznikl komplex, který nevytváří bariéru, ale zapracovává do…