Vůbec to nejkrásnější – pod obřím sluncem mezi sosnovou vůní cikád, citronově-olivovým třpytem a skalami, tříštěnými polednem – nebyly terasy. Ani sloupy, nádvoří, oltáře, síně; ani královnina koupel, býčí rohy, mřížovaná kanalizace, tlupy azurových opic sklízejících papyrusové fresky na duhových kopcích; ani výčet flotil na keramice nebo urostlí…