Platón v dialogu Faidros varuje, že písmo může něco podstatného v nás poškodit. Dnes se to často čte jako důkaz, jak komicky působí strach z technologií. Nedopadlo snad všechno dobře? Jenže Platónův postřeh neztratil na platnosti: každá nová technologie přináší i ztráty. O jejich rozsahu a o tom, nakolik, případně zda vůbec je vyvažují zisky, se můžeme přít. Právě v době zděšení, že lidé přestávají číst, má smysl ptát se, zda na té obavě z písma vlastně něco je a zda rozšiřující se okruh těch, kteří nečtou, nemůže být pro myšlení i kulturu úlevou.

Inventura ztrát

Platónovo varování mířilo dvěma směry: písmo jednak narušuje paměť; jednak rozbíjí vazbu mezi myšlením a mezilidským vztahem, čímž ohrožuje samo myšlení. Nejprve k druhému. Řecký filosof měl za to, ostatně stejně jako ještě i Wittgenstein, že se myšlení vyznačuje dialogickou povahou. Samomluva leccos napodobí, ale nakonec v osamělosti stejně upadáme do provinčnosti vlastního hlediska. I proto nabízel Platónův Sókratés nevídanou příležitost: vybraní šťastlivci mohli zakusit, jaké to je, když rozhoduje pouze lepší argument, nikoli společenské postavení. Sókratés měl ve zvyku mluvit s otroky i s váženými občany, s lidmi uznávanými i opovrhovanými – ne z blahosklonnosti či potřeby poučovat, ale z přesvědčení, že od…