Nakladatelství Beta, mezi jehož devízy patří práva na romány Stephena Kinga, se v poslední době snaží uspět i s kvalitní nežánrovou literaturou. Zatím asi nejlepším úlovkem na tomto poli je román Samanthy Harvey nazvaný Orbity, za nějž britská spisovatelka loni získala Bookerovu cenu. Děj se odehrává na oběžné dráze Země, po níž putuje vesmírná stanice s několika členy mezinárodní posádky, a to v průběhu jediného pozemského dne, což zde ovšem znamená hned několik východů a západů Slunce. Jedna z postav se například musí vyrovnávat s tím, že jí během pobytu ve vesmíru zemřela matka, jindy autorka přemýšlí o lidstvu bez pozemských hranic, které při pohledu z výšky mizí stejně jako tragické rozmíšky mezi národy. Ty se však kuriózně promítají i do uspořádání lodi: jednotlivé vlády totiž zakazují cizím astronautům využívat jejich toalety. Jen jako pořad v televizi pak posádka sleduje ničivý tajfun, který se pomalu blíží k území Filipín, kde následně páchá děsivé škody. Proniká sem ale i strach, jejž si na palubu jednotlivé postavy přinášejí – třeba prostřednictvím dětských vzpomínek na havárii raketoplánu Challenger. Tragické události, při nichž různé skupiny lidí záměrně ničí životy jiným skupinám lidí, autorka nahlíží jako zcela absurdní. Nejproblematičtější na celé knize je nakonec laciná vazba, která se bohužel už při prvním čtení začíná rozpadat a dělá ze svazku předmět na jedno použití.

Samantha Harvey: Orbity. Přeložila Věra Kloudová. Beta 2025, 224 s.