Hvězdný klan Kennedyových se nepyšnil pouze syny v úřadech senátorů a prezidenta. Rodiče Rose a Joe měli i jedno malé tajemství. Nejstarší dcera Rosemary, která se pravděpodobně přidusila při porodu, vykazovala známky opožděného vývoje a v dospělosti se chovala jako dvanáctileté dítě. Její nevyzpytatelné výbuchy vzteku ohrožovaly nejen ji samotnou, ale i obraz dokonalé americké rodiny. Otec Joe proto v roce 1941, kdy bylo Rosemary dvacet tři let, rozhodl o její lobotomii, kterou pro­vedl Walter Freeman, jeden z propagátorů této metody. Z kdysi energické dívky se stala žena s vědomím batolete, odkázaná na ústavní péči a vymazaná z rodinného kruhu i mediál­ního obrazu.

Příběh o ženském duševním zdraví, temné historii psychiatrické péče a konstruovaném veřejném obrazu rodiny Kennedyových znovuobjevily americké historičky na přelomu milénia. Nyní se k němu vrací skupina českých tvůrkyň formou opery. S námětem přišla autorka libreta a režisérka inscenace Bára Viceníková, která vyprávění vystavěla jako komorní drama Rosemary a jejích rodičů. Hudbu složily Darja Kukal Moiseeva, autorka s klasickým hudebním vzděláním, a producentka elektronické hudby Natálie Pleváková. Projekt zaštítil spolek RUN OPERUN, který se soustavně snaží „dělat operu jinak“: vedle pěveckých flashmobů, inscenací klasických kusů na pražském Stalinu nebo večírku OPERAVE vznikají pod jeho hlavičkou také nové opery vytvořené ženami, naposledy Logika chaosu v roce 2021.

S chlebíčkem v puse

Jednoaktovka Proč je taková? má až na hudební složku parametry alternativního divadla. Sál vily na Štvanici zaplňuje jednoduchá a variabilní scénografie Anny Pospíšilové, ve které se rozvíjejí scény z rodinného života. Už první póza manželského páru však ukazuje, že půjde o mediální spektákl, pro nějž si Kennedyovi doslova nasazují masky. Výjev přeruší Rosemary, která se s chlebíčkem v puse prodírá na scénu skrze diváctvo. Mezzosopranistka Tereza Papoušková je v roli nezvedené dcery výborná a skvěle uplatňuje svůj herecký talent. Její part je ostatně spíše činoherní: Rosemary křičí, směje se, vyvádí i pláče, vedle toho má však i několik tklivých pěveckých vstupů.

Běžnější polohy operního herectví se drží sopranistka Eva Esterková coby matka Rose. Odtažitost a neurotičnost hlavní zpívané role dotváří svým expresivním hlasem i výrazem, jímž se snaží udržet masku „správné dámy“. Třetí performer, Michael Skalický, svým průrazným tenorem zosobňuje autoritativní (a často absentující) figuru otce. V druhé části se pak mění v ďábelského psychiatra Free­mana, v jehož výstupech si Skalický dovolí mnohem energičtější, až komický výraz. Scéna samotné lobotomie je díky němu tísnivá i spektakulární zároveň.

Rozladěná rodina

Emocionální náboj získává představení především díky hudbě, která je právě u scén s Freemanem nejzábavnější. Těžké beaty syntezátorů Plevákové se dobře doplňují s drobným ansámblem pod vedením dirigenta Vojtěcha Červenky. Někdy elektronická složka převládá, například při projekci atentátu na JFK, jindy naopak ustupuje klasičtější kompozici Moiseevy. Ta staví na přístupném modálním hudebním jazyku doplněném o čtvrttóny ve violoncellu a klarinetu, čímž dokresluje pokřivený a „rozladěný“ rodinný příběh. Specifickou barvu hudbě dodává hojně využívaný vibrafon a akordeon.

Opera Proč je taková? je sympatické přispění k žánru, který je sice plný příběhů „šílených žen“, ty ale obvykle začínají i končí na jevišti. Novinka má naopak dokumentární, až edukativní ambice a chce život Rosemary Kennedy vztáhnout k současným diskusím o duševním zdraví. Libreto v češtině usnadňuje porozumění domácímu publiku, ale anglická verze by mohla dílu otevřít cestu na mezinárodní scény. Inscenace nabízí současnou, srozumitelnou a komorní operu s potenciálem oslovit i publikum daleko za hranicemi Prahy.

Autor je kulturní publicista.