V sychravém podvečeru se hlouček lidí pomalu přesouvá k okraji Letenských sadů, kde jej čeká pohádkový výjev. Performer Tobiáš Nevřiva je od hlavy k patě oblečený v rudé barvě a v ruce drží proutěný košík přehozený kostkovanou utěrkou. Všem rozdá sluchátka, vztyčí anténu, rozsvítí čelovku a za doprovodu psího společníka vede účastníky na výpravu za příběhy vlků. V uších se ozývá šustění listí a tlumená chůze, zatímco hlas vypravěče postupně rozvíjí téma mezidruhového soužití, přibližované výzkumníky, chovateli i myslivci. Snaha o co nejkomplexnější popis problematiky a zájem tvůrčího týmu jsou citelné. Zvuková stopa se prolíná se zastávkami u pečlivě rozmístěných instalací, které cílí na smyslové prožitky. Díky nim se mohou účastníci ponořit do sdělovaných informací hlouběji a následně přejmout i samotnou vlčí perspektivu. Imerzivní atmosféru občas naruší ruch z nedaleké silnice či hudba z šapitó Cirque du Soleil – v kontextu audiovyprávění o posouvání hranic a stavění bariér ale působí poeticky. Vlci nakonec nejsou jen lovci, ale i ti, kteří se stávají lovenými, stejně jako účastníci procházky, které nečekaně zachytí připravená fotopast. V závěru se shledáváme s postavou stařeny, herečkou Danielou Dostálovou, a nevědomky zformujeme smuteční shromáždění. U vlčího hrobu se mé zkřehlé prsty a nahota performera Nevřivy stávají symbolickou obětí za násilnou smrt. Oči pro pláč tak v závěru nemají jen lovci.

Divadlo Setkání: Lovci mají oči pro pláč. Festival …příští vlna/next wave…, Praha, 25. 9. 2025