Antický Řím je tu svým způsobem pořád s námi: v pojmech, institucích i architektuře. Výroky římských politiků z prvního století našeho letopočtu, například proslulé Ciceronovo „Jak dlouho ještě budeš, Catilino, zneužívat naší trpělivosti?“ recyklujeme v našich politických třenicích i po více než dvou tisících let. Právě u Catilinova spiknutí začíná kniha historičky Mary Beard. Krize republiky, jež v té době vypukla, patří k nejznámějším etapám římských dějin a autorka na ní chce ilustrovat trvalost římského dědictví. Vzápětí se však vrací do daleko mlhavější fáze římských dějin, do dávnověku mytologických vládců Aenease a Romula, a představu, že starému Římu vlastně rozumíme, postupně sama rozostřuje. Její dějiny antického Říma nejsou (výhradně) dějinami velkých mužů – králů, vojevůdců, politiků, řečníků, diktátorů, císařů –, a to ve dvojím smyslu. Beard se jednak snaží nechat nás nahlédnout, pokud je to možné, také do života žen, otroků a chudiny. A pak zdůrazňuje, že i notoricky známé zápletky velkých politických dějin můžeme považovat za jisté jen do určité míry. Třeba proto, že zmíněného Catilinu známe výhradně z Ciceronových řečí a nevíme, jestli ve skutečnosti přece jen neměl pro svou vzpouru nezištnější motivace. Erudici a metodologickou akribii autorka kombinuje s vypravěčským uměním, takže ačkoli její kniha nepředstavuje klasické narativní dějiny, čte se jako román. Největší výtka tak možná nakonec je, že končí na počátku třetího století, kdy dal císař Caracalla občanství všem obyvatelům říše, a nedočteme se tak ani o pokřesťanštění Říma, ani o jeho „úpadku a pádu“.

Mary Beardová: SPQR. Dějiny antického Říma. Přeložili Jan a Dina Podzimkovi. Grada 2025, 624 s.