dutina vyplněná vatou, aby zakryla díry mezi lebkou a vlasy jsou to pouze milimetry masa a cév

zelektrizované vlasy ležením na polštáři? nebo spíš šokem z toho množství křiku a pětkrát rozsvíceného světla do ksichtu

důlek vyležený v matraci od desítek rozlámaných duší které tam ležely přede mnou

mezera mezi mřížemi kudy jde zastrčit Rama za okno aby se rohlík nemusel jíst suchý když Ramu zapomenou napsat na jídelní lístek

prostor mezi kalhotkami a podprsenkou prostor na jizvy ne tělo jen objekt, který prohlíží a komentují měří váží

Opa řevy

V uměleckém studiu bylo parno. Na desce se rýsoval bujný hrudník. Bosá osoba v plátěných kalhotách a krátkém zeleném tílku zuřivě přejížděla štětcem po plátně a snažila se dosáhnout toho, aby postava neměla barvu jako omítka.

„Ne, už zase“ – kopla jsem omylem do jogurtového kelímku, ve kterém jsem si vymývala štětce.

Voda vytvořila na zemi abstraktní obrazec. Připomínal rybník na chalupě, kam jsem jako malá jezdila skoro každý víkend. Rychle jsem se zvedla ze židle a běžela pro papírové utěrky, abych mohla tu nešťastnou potopu světa zlikvidovat.

V hlavě mám prázdno. Kdybych se podívala do…