1.

Dívám se do kukátka a vypadá to, jako by ta žena třímala kopí, takové to dřevěné, dlouhé, nefunkční a ledabyle zaostřené, jaké by se hodilo k rytíři cválajícímu na koni, aby je roztřískal o hruď jezdce řítícího se v protisměru. Svírá ten nešikovný předmět uprostřed, balancuje s ním, zatímco v druhé ruce drží tašku plnou červených hroznů a rajčat.

2.

Ta žena je moje matka a zvonek už několik měsíců nefunguje. Aby na sebe upozornila, musí mlátit do tlustého dřeva hlavou. Uši mám v pořádku, nicméně tupé údery, které jsem zaslechl, když jsem seděl v křesle a nic nedělal, se mi zdály jaksi cizí, jakoby z jiného světa. Jednou krátce a silně, a pak třikrát rychle za sebou. Jak se ukázalo, dělala to čelem. Když jsem totiž přiblížil zornici ke dveřím, horní část lebky se zrovna chystala ještě jednou po rytířsku zaútočit na jejich černě nalakovaný povrch. Nechal jsem ji, ať se znova praští, a teprve potom otevřel. Zavonělo to matkou. Její dech má aroma cigaretových filtrů, krůpěje potu se odpařují se syčením, které sice nemůžu slyšet, ale šíří se chodbou a rezonuje v uších ukrytých hlodavců, masařek i vrabců dřepících v podkroví.

3.

Výtah…

Ano, mami… Vytáhnout všechny…