Je­-li hip hop náboženstvím, MC Dälek patří k jeho nejradikálnějším prorokům. Newarský rapper, jehož přízvisko se díky metalové přehlásce foneticky blíží anglické podobě slova „dialekt“, po spolupracích s různými experimentálními hudebníky v současnosti vystupuje pouze s Mikem Mantecou z noisového dua Destructo Swarmbots. Za posledních deset let společně natočili čtyři alba a loni v rámci evropského turné zahráli také v pražském Paláci Akropolis a brněnském Kabinetu múz. Na obou koncertech Dälek samploval hutné smyčky a kázal do mikrofonu tváří v tvář projekci temně psychedelických vizuálů, zatímco kytarista Manteca zuřivě dupal po efektových pedálech. Někteří recenzenti tvrdí, že dvojice hudebníků produkuje rap pro lidi, kteří tento žánr nenávidí. Každý, kdo naslouchá jejich slovům a hudebním postupům, ovšem musí rozpoznat, že je pohání hluboká láska k hip hopu. To lze koneckonců vyčíst i z letošní desky, jejíž zvukové stěny sice vyznívají méně monumentálně než na předchozím albu Precipice (2022), ale vrstevnatý zvuk se perfektně doplňuje s těžkotonážními perkusními prvky a nově posazenými vokály. MC Dälek se nikdy nebál politické angažovanosti a nyní otevřeně kritizuje razie ICE či „salvadorskou“ cestu Spojených států. Navzdory vší temnotě nicméně také připomíná výrok spisovatele Jamese Baldwina, že i když zítra můžeme zemřít, nyní se v našich lících zračí světlo. Duo tak přes chmurné vyhlídky promlouvá dialektem naděje. Doufejme, že se jednou stane oficiální řečí.

Dälek: Brilliance of a Falling Moon. LP, Ipecac Recordings 2025