Kniha s podtitulem Průvodce Prešovem a zbytkem světa je ze stejného vrhu jako Mariborská hypnóza Dory Kaprálové – obě vznikly v rámci projektu Second City, v němž nakladatelství Větrné mlýny vyslalo čtyři literární osobnosti do čtyř měst (nesmělo však jít o metropole) ve čtyřech blízkých zemích. Ostravský básník a publicista Ivan Motýl se vydal do osmdesátitisícového Prešova a jako jediný zvolil žánr literární reportáže. Neustále chodí po městě a okolí, povídá si s lidmi, ať už jsou to skejťáci, faráři, kulturní pracovnice nebo sběrači zálohovaných lahví, zkouší místní piva a všechno zaznamenává a fotí. Upřít se mu nedá zaujetí pro věc a schopnost propojovat uliční úroveň s velkými dějinami. Postupuje metodou fragmentů, oslích můstků a vršení volně souvisejících skutečností, která může připomenout Wittgensteinovu knihu faktů (2016) Ladislava Čumby. Najdeme tu třeba odsudek Jaromíra Nohavici za to, že za normalizace zhudebnil poemu Dvanáct Alexandra Bloka, v níž se opěvuje násilí Říjnové revoluce. Co to má společného s Prešovem? Autor si na to vzpomněl v souvislosti s ruským patriarchou Alexijem II., který za tamními pravoslavnými přijel před třiceti lety. Otázka náklonnosti k Rusku zaměstnává Motýla natolik, že mu kvůli tomu místy uniká samotný Prešov – jenže zvolená forma mu neumožňuje ji kloudně probrat. Pěkná je pasáž o romské osadě, kam se autor vydal s knihou osmdesát let starých fotek. Místní je vidí poprvé, někteří poznávají své domky a jedna mladá žena dodává: „Máme jen ty chýžky a hlad.“

Ivan Motýl: Fragopolis: 8 miliard obyvatel. Větrné mlýny 2025, 140 s.