Monografie polského historika Piotra M. Ma­­jewského Jenom ať si nemyslí, že jsme kolaboranti (Nie sobie nie myśla, že jesteśmy kolaborantami, 2023) přináší na období protektorátu pohled, který je v lecčem nový. Tradičně bývá historie okupace vykládána skrze poněkud schematické rozlišení několika základních pozic politické reprezentace i způsobů chování obyvatelstva. Nejpočetnější skupinu představuje mlčící a vystrašená „šedá zóna“, s níž ovšem v jednom státě koexistuje úzká vrstva oportunistických kolaborantů i odbojové skupiny. Majewski však přišel s mnohem komplexnější interpretací protektorátních let. Nezdráhá se přitom vykročit za hranice faktografické popisnosti a jeho soudy mohou na tuzemské publikum mnohdy působit kategoricky a příkře.

Červená linie

Protektorátnímu období i jepičímu osudu druhé republiky se věnuje množství titulů. Zároveň jde o předmět řady polemik. Na jedné straně můžeme pozorovat jistou shovívavost vůči politickým i kulturním elitám druhé republiky – příkladem je kniha Jaroslava Meda Literární život v době Mnichova (2010), životopis agrárnického premiéra Rudolf Beran a jeho doba (2011) z pera Jaroslava Rokoského nebo apologetická biografie Emila Háchy Prezident lidskosti (2020) od Víta Machálka. Jmenované autory spojuje obhajoba jednání protagonistů, kteří se snažili o zachování národní existence v časech fatálního ohrožení nejen německým nacismem, ale i domácími kolaborantskými skupinami. Na druhé straně vidíme…