Polský historik Piotr M. Majewski na základě srovnávacího výzkumu kolaborace v době druhé světové války analyzuje její charakter v české společnosti. Přichází přitom s komplexnější interpretací, než na jaké jsme v tuzemsku zvyklí.

Z akce Každý hoch a dívka plavcem, kterou pořádalo Kuratorium pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě v roce 1943 v komplexu Barrandovských teras
Monografie polského historika Piotra M. Majewského Jenom ať si nemyslí, že jsme kolaboranti (Nie sobie nie myśla, že jesteśmy kolaborantami, 2023) přináší na období protektorátu pohled, který je v lecčem nový. Tradičně bývá historie okupace vykládána skrze poněkud schematické rozlišení několika základních pozic politické reprezentace i způsobů chování obyvatelstva. Nejpočetnější skupinu představuje mlčící a vystrašená „šedá zóna“, s níž ovšem v jednom státě koexistuje úzká vrstva oportunistických kolaborantů i odbojové skupiny. Majewski však přišel s mnohem komplexnější interpretací protektorátních let. Nezdráhá se přitom vykročit za hranice faktografické popisnosti a jeho soudy mohou na tuzemské publikum mnohdy působit kategoricky a příkře.
Červená linie
Protektorátnímu období i jepičímu osudu druhé republiky se věnuje množství titulů. Zároveň jde o předmět řady polemik. Na jedné straně můžeme pozorovat jistou shovívavost vůči politickým i kulturním elitám druhé republiky – příkladem je kniha Jaroslava Meda Literární život v době Mnichova (2010), životopis agrárnického premiéra Rudolf Beran a jeho doba (2011) z pera Jaroslava Rokoského nebo apologetická biografie Emila Háchy Prezident lidskosti (2020) od Víta Machálka. Jmenované autory spojuje obhajoba jednání protagonistů, kteří se snažili o zachování národní existence v časech fatálního ohrožení nejen německým nacismem, ale i domácími kolaborantskými skupinami. Na druhé straně vidíme…Článek je přístupný předplatitelům*kám.