„Proč teď žijeme mezi starými nácky?“ ptá se svého otce vypravěč prózy Mama Oděsa od německého spisovatele rusko­-židovského původu Maxima Billera. „Nemám ponětí,“ zní otcova odpověď. Jejich židovská rodina před lety emigrovala ze Sovětského svazu do Německa, ale stále si nikdo z nich nedokáže urovnat leckdy zmatené, různorodé a protichůdné vzpomínky na milovanou a nezapomenutelnou Oděsu. Do textu je vložena i povídka spisovatelovy matky s nejinou tematikou – odtud i dvojznačný titul díla. Kniha je prosáklá nostalgickými vzpomínkami na mládí, na to „věčné léto v našem dvoře“, kdy se začala vrstvit směs, z níž se rodí identita – židovství, holokaust, paměť ruského písemnictví, omšelé brežněvovské Rusko a jedinečná Oděsa, KGB, útok jedem, atomový hřib ve stepi, šestidenní válka, platonická touha po Jeruzalémě. Zároveň je z vyprávění cítit i neklidná distance k tomu všemu. Hrdinové mají zvláštní, ne zcela uchopitelné vztahy ke svým kořenům i přáním – buď se v nich nevyznají, anebo si neumějí přiznat pravdu; prapodivným způsobem také dávají najevo svou lásku i své averze. V jejich životech všude vlají viditelná i neviditelná vlákna, která milují, ale často se jich zdráhají dotknout. Oděsu, svůj mytický Tel Aviv, vlastně nikdy neopustili. Billerova průměrná, ale čtivá novela tvoří další díl skládačky o hořkosladké chuti židovského ahasverství.

Maxim Biller: Mama Oděsa. Přeložil Petr Dvořáček. Maraton 2025, 176 s.