„Válka je základem lidského bytí,“ říká americký psycholog James Hillman, který působil na curyšském Institutu C. G. Junga a je považován za klíčového představitele archetypové školy jungovské psychologie, ve své pozdní práci Válka a její strašlivá láska (A Terrible Love of War, 2004). Válce jakožto jedné z odvěkých lidských činností zoufale potřebujeme porozumět – to se však podle autora nestane, pokud s ní nesestoupíme do „podsvětí“ a zároveň ji nespatříme v její nejoslnivější záři. Zdá se, že boji podléhá vše, i náš slovník. Dokonce i samotné psaní knihy je analogií války – a v daném případě to platí navýsost, protože jinak by Hillman fenomenalitu zkoumaného jevu nebyl schopen zprostředkovat. Základem je podle něj odhalit a připustit si lásku k válčení: „Nemůžeme nikdy zabránit válce nebo smysluplně mluvit o míru a odzbrojení, pokud nevstoupíme do této lásky k válce.“

Stále probíhá

Cílem textu je nemilosrdně rozbít všechny iluze, útěchy a útočiště před krutou pravdou věčnosti války a její nezměnitelnou nelidskostí. Klíčem k jejímu porozumění může být pouze průzkum nepochopitelné iracionality, s níž se člověka zmocňuje a skrze niž jej ovládá. Za lidmi a jejich konáním stojí mocné, těžko přemožitelné síly: „Všechny války jsou táž válka, protože válka stále probíhá.“…