Jan Neruda versus McKafka

I když se Češi zpravidla považují za filosemity, což potvrzuje rovněž většinová a často bezvýhradná podpora státu Izrael, mnohdy podléhají antisemitským předsudkům. I za sympatiemi se tak mohou skrývat stereotypní představy – včetně těch o jinakosti židovského těla. Jaké to je, být Židovkou, která se po dlouhé době vrátila do země svých předků?

Byl obzvlášť horký letní den, když jsem se na chvíli opřela o sklo jedné pražské výlohy a koutkem oka za sebou zahlédla ty figurky. Už jsem podobné jednou viděla: před deseti lety, když mě máma přesvědčila, abychom se setkaly v Krakově a navštívily spolu Osvětim. Přiznám se, že jsem si tenkrát jednu figurku koupila. Několik let jsem ji pak měla vystavenou v kuchyni: pejzatý Žid s velkým ohnutým nosem na mě shlížel při vaření a jeho naditý měšec mě zraňoval pokaždé, když jsem o něj zavadila pohledem. V tom impulsivním rozhodnutí pořídit si ji se mísil masochismus i jisté voyeurství. Ta postavička mě urážela, ale také mi dávala nahlédnout do způsobu, jakým si Východoevropané připomínají jednu ze zmizelých skupin obyvatelstva.

„Podívejte se,“ říkala jsem návštěvám, které seděly u nás v kuchyni, „jaké suvenýry prodávají Poláci v rámci osvětimské turistiky.“…