Když jsem si na Page Not Found četl článek Anny Koucké Randění odzvonilo. Muži se nestihli emancipovat a ženy už to odmítají tolerovat, musel jsem přemýšlet, co mi jen připomíná. Dotýká se důležitých témat, s analýzou však neztrácí čas – vystačí si s vydatnou porcí ženského šovinismu: „skvělejch, ­úspěšnejch, krásnejch, chytrejch a nesmírně zábavnejch holek je všude plno, mužů dosahujících alespoň kvalit průměrný ženy je jak šafránu“, „single mužů po třicítce, kteří bydlí sami, mají stabilní práci, jsou emočně vyspělí, zastávají nějaké hodnoty a mají morální kredit srovnatelný alespoň se žákem prvního stupně základní školy, najdete poskrovnu, podobných žen existují celé zástupy“. Autorka si stěžuje, že jí svět nedoručil vhodný partnerský produkt a místo toho jí na rande docházejí příslušníci kmene „mužů, kteří ani ve 35 nemají práci a bydlí u mámy“ a myslí si, že „jejich kvalifikací pro partnerský život je jejich samotná existence“.

Magdalena Dušková na Alarmu výstižně napsala, že „sexismus nevymýtíme jiným sexismem“. Poukázala také na to, že větším problémem než manosféra je v autorčině liberální bublině patrně „performativní feminismus“. Připomněla mi tím všechny ty muže, kteří text plný stereotypů souhlasně sdíleli, a ještě si přisadili. Performativní feminismus je zvlášť dobře dostupný pro muže s vysokým kulturním kapitálem – podmínkou je snaživě performovat empatii vůči úspěšným ženám, ale za žádnou cenu ji neprojevit k neúspěšným mužům.

Už vím, co mi pisatelčino rozhořčení připomínalo: nářky incelů, kteří mají pocit, že jim svět dluží partnerky podle jejich představ, a pokud takové nejsou k dispozici, uchylují se k sexistické stereotypizaci a shazování žen. Jistě, je tu řada odlišností. Jedna z nich spočívá v tom, že v případě incelů se jedná o součást jejich životního neúspěchu: své stesky zpravidla směřují do právem pohrdaných hlubin manosféry, do nichž se postupně sami propadají. Autorka článku o randění píše jako profesionálka do média s vysokou úrovní (vybudovanou zejména kvalitními investigacemi). Její text je tak jedním z dílků ve skládačce jejího osobního úspěchu, který jí dává příležitost k plošnému pohrdání lidmi s odlišným genderem.