Nathan Ballingrud, který patří k nejvýraznějším hlasům současné hororové literatury, dokáže temnou fantastiku propojit s drsným realismem a existenciální úzkostí. Atlas pekla je sbírka povídek, v nichž je peklo nejen místem, ale především stavem duše. Hned první povídka mě strhla – vypráví o sešlém antikváři, kterého bývalí kumpáni z podsvětí donutí najít legendární knihu Atlas pekla, aby s její pomocí mohli snáz páchat zločiny. Nakonec ale vše dopadne úplně jinak, než bychom čekali. Na knize oceňuji mimo jiné i to, že závěr povídek je často naprosto nevyzpytatelný a že se ve vyprávění neustále prolíná drsná realita s temnou fantazií. Některé povídky se odehrávají v alternativním světě, kde je uctívání Satana běžnou součástí života a lidé touží poznat jeho moudrost, i když se jí ve skrytu duše bojí. Právě peklo je pojítkem všech povídek. České vydání navíc obsahuje také rozhovor s autorem, v němž Ballingrud hovoří o hororu jako o literatuře antagonismu – což je pohled, který může inspirovat i další autory žánru. Za nejmorbidnější kus považuji temné fantasy vyprávění Řeznický stůl, které spolu s úvodní, titulní povídkou dokládá, že autor umí hrůzu vystavět stejně dobře na drsné akci jako na tichém, plíživém neklidu. Kniha nekončí moralizováním ani objasněním – končí obrazem řeznického stolu, u něhož čtenář zjistí, že jediné, co v pekle skutečně chybí, je vysvětlení proč. Ballingrudovo peklo není místo, kam se dá dojít, ale stav, ze kterého se nedá vymanit.

Nathan Ballingrud: Atlas pekla. Přeložili Jakub Němeček a Žaneta Csonka. Gnóm! 2026, 304 s.