Studii, v jejímž středu stojí postava dělníka, psal německý myslitel Ernst Jünger v době, kdy byl výrazně pravicově orientován. Často až vizionářské předpovědi přicházejícího světa, v němž dojde k totální hegemonii práce i k brutální válce, poněkud kalí podezření, že sám autor jako by tuto realitu z pozice spisovatele a kritika liberální demokracie tak trochu přivolával.

Ilustrace Sofia Kolopeniuk
V edici Evropa nakladatelství Academia vyšla kniha Dělník. Hegemonie a figura (Der Arbeiter. Herrschaft und Gestalt, 1932) od Ernsta Jüngera. Německý spisovatel, voják, entomolog a filosof, známý v českém prostředí především svými válečnými deníky či pozdější beletristickou tvorbou, se představuje ve své nejfilosofičtější poloze. Ve studii se vyrovnává se svou dobou i minulostí a snaží se načrtnout vizi budoucího a zároveň již rodícího se uspořádání světa. Činí tak skrze figury měšťana a především dělníka jakožto reprezentanta nově se utvářející reality i způsobu života. Jünger sám byl značně kontroverzní postavou s výrazně nacionalistickými a konzervativními názory, jenž se však k nacistům nepřipojil – i proto, že jimi částečně z elitářských důvodů pohrdal. Svým dílem však nepochybně přispěl k atmosféře adorace války, militarismu i kultu smrti svého druhu.
Měšťan a dělník
Narodil se do bohaté rodiny a ještě před transformativním zážitkem první světové války strávil rok na útěku ve francouzské cizinecké legii. V podstatě celou válku pak prožil jako velitel úderného oddílu německé armády na západní frontě. Své zkušenosti a zážitky popsal ve svých prvních dílech, v roce 1923 pak odešel z armády a věnoval se psaní. Jakožto publicista byl velmi kritický k Výmarské republice a liberální demokracii obecně. Během druhé světové války byl…Článek je přístupný předplatitelům*kám.