close search

Jižák, nebo Jižňák?

S Janem Lukavcem o identitě největšího českého sídliště

S publicistou Janem Lukavcem jsme hovořili o jeho vyrůstání na Jižním Městě, jímž se ve svých textech opakovaně zabýval, a také o proměně, kterou tato městská část během své existence prošla. Z rozhovoru se dozvíte i to, kde na „Jižáku“ najdete funkční veřejná prostranství a co místní obyvatele spolehlivě zvedne ze židle.

Jan Lukavec. Foto Alžběta Medková

Jak vzpomínáte na dětství na sídlišti a vůbec na Jižní Město před rokem 1989?

Moji rodiče patřili k prvním obyvatelům Jižního Města. Dnes bydlím ve stejném bytě, kde jsem žil po narození, a teď tu vychovávám svoje děti, tedy třetí generaci. Takže jsem tu zapustil kořeny. Spousta lidí, se kterými jsem chodil do školy, tady také zůstala, a tak moje děti zase chodily do školy s potomky mých spolužáků. Mám tři sourozence, a když jsem poprvé přivedl syna do školky, jedna ze starších kuchařek hned prohlásila, že je to určitě někdo od Lukavců… A před naším domem stojí vzrostlý dub, který je hezky tvarovaný, protože ho můj táta, který se věnoval pěstování bonsají, kdysi zastřihoval. Rozhodně se tedy nedá říct, že bychom žili v anonymním nebo vykořeněném prostředí, jak si často představují kritici sídlišť.

Změnila se v průběhu let skladba zdejších obyvatel?

V našem paneláku je tak čtvrtina až třetina partají původních, zbytek se obměnil. V devadesátých letech si spousta lidí myslela, že se sídliště promění v ghetta, což se nestalo ani na Jižním Městě, ani na žádném jiném pražském sídlišti. Naopak, střední třída zjistila, že je to…

Článek je přístupný předplatitelům*kám.


Pro pokračování se přihlaste.

Nebo si můžete zakoupit jednotlivé číslo A2
(nejprve je potřeba se registrovat).

Prohlédněte si naše
možnosti předplatného.

Newsletter Ádvojky přímo do vaší schránky

odebírat newsletter A2 arrow straight blue icon
banner newsletter image