Postpunková sestava Yard Act se během pandemie přiřítila na scénu jako neumlčitelné svědomí postbrexitové Anglie. Svými angažovanými texty a chytlavými skladbami s prvky taneční hudby a rapu na sebe upoutali pozornost již po vydání debutu The Overload (2022). V jednom ze singlů tehdy deklamovali, že odteď už budou nahrávat pouze hity, což se na nevyvážené druhé desce Where’s My Utopia? (2024) úplně nepodařilo. Na letošní desce You’re Gonna Need a Little Music ale tomuto předsevzetí nepochybně dostáli. V jedenáctce vycizelovaných tracků není jediné hluché místo. Kapela opět obměnila svůj styl a zní lépe než kdy dřív, byť by jí někdo mohl vyčíst, že jednotlivé písně připomínají produkci jiných britských uskupení, ať už z řad britpopu, nebo alternativního indie nultých let. Může v tom být zrnko pravdy. Sám frontman James Smith v úvodní skladbě podotýká, že nemá „absolutně nic nového, co by řekl“, poněvadž ani globální situace se příliš nezměnila, což reflektuje i v písni Tall Tales: „Americký sen ovládl morální úpadek / Vykrmené tele přisáté na vemeno jebnutého Ponziho schématu“. I nyní se stopáží odvíjejí příběhy hyperindividualistických jedinců, kteří si s nikým nerozumějí, prokládané zpěvákovými povzdechy nad vlastní odcizeností rodnému Leedsu. Vokální výkony i vytříbená hra nicméně dávají tušit, že srdce tohoto alba již nespočívá ve slovu, nýbrž v muzice. Jestli také „potřebujete trochu hudby“, můžete se za ní vydat 13. října do MeetFactory.

Yard Act: You’re Gonna Need a Little Music. LP, Island Records 2026