Debut slovenské režisérky Martiny Buchelové působí jako neokázalý, bezprostředně uvolněný a spontánně pocitový generační film o nešťastné lásce. Titul Milovník, ne bojovník je ale ve skutečnosti mnohem komplexnější a soustředěnější. Způsob, jakým nakládá s vyprávěním a společenskými tématy, je obdivuhodný právě tím, jak spojuje bezelstnou přímočarost s rafinovaně vystavěnou mozaikou různých postav a jejich vztahů.

Dílo si už stihlo vysloužit nálepku GenZ romance. V zásadě jde ale o další variaci na věčné téma „chlapec potká dívku“, kde emocionálním srdcem děje je mužský splín z nešťastné lásky. Kolem usouženého hrdiny Andreje však film, rozdělený na několik kapitol, staví vedlejší zápletky týkající se jeho bratra, jeho lásky Míši a její mladší sestry s přítelem. Na orbitě jejich vztahů se pak vynořují dospělé postavy jejich rodičů a prarodičů jako často poněkud strašidelné figury, které stahují mladé hrdiny do skutečně tíživých životních problémů.

Zásadní je tu stylizace. Na povrchu snímek působí jako hříčka, která příslovečnou čtvrtou stěnu sice vyloženě neboří, ale neustále se o ni významně opírá. Občas využívá internetovou estetiku – některé scény jsou natočené ve vertikálním poměru stran, jako by je někdo snímal na mobil, psané titulky, které přímo v obraze občas dovysvětlují děj, jsou…