Newyorská kapela Krallice vznikla jako jednorázový blackmetalový projekt dvojice experimentátorů „ohýbajících“ řadu žánrových impulsů. Od té doby se tvorba Micka Barra a Colina Marstona přiblížila dungeon synthu, ambientu či bizarnímu folku, stále však zůstává nekompromisní ve své mimoběžnosti a obtížné zařaditelnosti.

Foto A. J. Kinney
Black metal má auru žánru lpícího na ryzosti výrazu i přístupu, přesto začal jeho extrémní a zároveň romantický charakter v novém tisíciletí přitahovat i hudebníky zvenčí. Z pokusů si black metal osvojit nebo ho integrovat do vlastního stylu se jako nejúspěšnější ukázaly ty, které se jeho postupy nesnažily prostě replikovat, ale spíše zasadit do nového kontextu. Právě to dokázala ve svých rozsáhlých kompozicích newyorská skupina Krallice. Kytaristé Mick Barr a Colin Marston ji založili v roce 2007 jako jednorázový blackmetalový projekt, vyvinula se z něj ovšem regulérní kapela, která má aktuálně, po téměř dvaceti letech existence, své první evropské turné a zastaví se také v Praze. Zvuk Krallice stojí na originální kytarové hře obou zakladatelů a je pravděpodobně jejich nejznámějším projektem. O vyzrálé skladatelské osobnosti nicméně šlo o už v době vzniku skupiny.
Na newyorské scéně v nultých letech vyrostla řada originálních hudebníků – a nejspíš jen v tomto ohledu můžeme Barra a Marstona považovat za součást nějakého trendu; jinak je jejich přístup naprosto unikátní. V první dekádě nového milénia Charlie Looker s Extra Life, Toby Driver s Kayo Dot, Matt Mehlan se Skeletons nebo Chuck Stern s Time of Orchids na okraji mathrockové a postrockové vlny porůznu propojovali…Článek je přístupný předplatitelům*kám.