Má smysl číst další monografii věnovanou roku 1968 v Československu? Jiří Hoppe nám v devatenáctém svazku Velkých dějin zemí Koruny české předkládá detailní analýzu, která jedinečným způsobem vystihuje dynamiku pražského jara. Z pečlivě vykresleného obrazu minulosti přitom vystupují otázky, které jsou aktuální i dnes.

Demonstranti před sochou svatého Václava 21. srpna 1969. Foto Marie Čcheidzeová
O pražském jaru toho bylo napsáno tolik, že nová sedmisetstránková kniha o několika měsících roku 1968 může působit nadbytečně. Co ještě zbývá dodat k Alexandru Dubčekovi, Akčnímu programu, Dvěma tisícům slov, Čierné nad Tisou nebo srpnové invazi? Devatenáctý svazek Velkých dějin zemí Koruny české ukazuje, že přínosem nemusí být jen nová interpretace známých událostí. Síla knihy Jiřího Hoppeho spočívá v podrobnosti analýzy a v pramenném zázemí, o něž se může opřít. Výklad stojí především na archivní dokumentaci, díky čemuž dovede zachytit nejen zásadní politická rozhodnutí, ale také jejich genezi, vnitřní spory a proměny postojů jednotlivých aktérů. Známý příběh tak sledujeme v množství situací, v nichž ještě nebylo zřejmé, kam se události budou ubírat.
Podrobná zpracování pražského jara samozřejmě existovala dávno před Hoppem. Už v sedmdesátých letech vydal Harold Gordon Skilling dnes již klasickou práci Czechoslovakia’s Interrupted Revolution (Přerušená revoluce v Československu, 1976), založenou na rozsáhlém souboru dobových pramenů, některých neveřejných stranických materiálech a rozhovorech, které autor v Československu vedl. Skilling si však uvědomoval omezení daná nedostupností pramenů a upozorňoval, že budoucí historici budou mít k dispozici dokumentaci, k níž se sám dostat nemohl. Právě toho využívá Hoppe. Otevření stranických a státních archivů po roce…Článek je přístupný předplatitelům*kám.