Skateboarding prošel v uplynulém půlstoletí různými fázemi, co se týče vývoje vybavení, popularity, mainstreamizace i komercializace. Já ale chci mluvit o tom, co v něm bylo přítomné vždy – o svépomocné nátuře, étosu DIY a živelné energii, kterou se projevuje v městském prostředí. Zároveň uvedu pár příkladů, jak město může přijmout skateboarding za svůj tak, aby byl přínosem pro co nejvíce jeho obyvatel.

Jako punk

Pokud vám jako první vytanou na mysli zá­vody, influencerství a předražená streetová móda, zkuste tuhle představu na chvilku opustit. Skateboarding byl a stále je prostorem pro všechny „losers, freaks and geeks“. Američtí skaters se na školách leckdy dostávali do bitek s fotbalisty, nás zase v začátcích proháněli náckové. Když šel člověk po ulici se skejtem sám, měl důvod se bát. Pro někoho jsme zkrátka představovali jakousi hrozbu, jakkoli za to mohly jen hloupé předsudky. Mezi příznivci skateboardingu se odjakživa mísily rasy a národnosti víc než v jiných skupinách. Skejtování považuju mimo jiné za útočiště pro ty, kteří nezapadli nikam jinam. I proto v něm existuje tak silná podpůrná síť. Ať už potřebujete náhradní ložisko, anebo jste švorc a sháníte nocleh v cizím městě, skejtová komunita vám vždycky kryje záda. Neznamená to, že…