Íránská kinematografie se neobvykle často odehrává v autech. Nejde jen o tvůrčí volbu, ale také o relativně bezpečný prostor, kde mohou tamní tvůrci točit režimu navzdory. Džafar Panahí již ve snímku Taxi Teherán (2015) v převleku za taxikáře zkoumal neduhy tamní společnosti, a to v době, kdy byl zrovna v domácím vězení. O deset let později opět usadil řadu postav do jedné dodávky. A tentokrát natočil nejen svébytnou variaci žánru road movie, ale též snímek mnohem otevřeněji politický, než bývá v Íránu běžné. Drobná nehoda podobně jako Semínko posvátného fíkovníku (2024) Mohammada Rasoulofa tematizuje příkoří, kterých se vláda dopouštěla na obyvatelích. Panahí už samotným názvem evokuje poetiku mnoha íránských děl, obvykle založených na drobnostech, všednodennosti, přesně vykreslených situacích, v nichž jemná komika – tentokrát třeba v podobě úplatných policistů vybavených platebním terminálem – dokresluje nevlídnou situaci v zemi. Titulní drobná nehoda však tentokrát svede řadu postav dohromady s jejich potenciálním věznitelem. Zápletka založená na dilematu, co učinit s člověkem, který týral mnoho lidí, ale nikdo z hrdinů si není jistý jeho totožností, ústí v rozpravu o etice i kritiku režimu. Vítězný snímek loňského festivalu v Cannes možná není tak elegantní jako některá vrcholná íránská dramata, o něco více spoléhající na schopnost vyprávět mezi řádky. Ale stále se jedná o uhrančivou lekci z vyprávění i silné politické gesto.

Drobná nehoda (Yek tasadef sadeh). Režie Džafar Panahí, Írán, Francie, Lucembursko, 2025, 102 min. Premiéra v kinech od 26. 2. 2026