Jeden svět letos nabídl přehlídku těch nejdiskutovanějších titulů s palestinskou tematikou. Minimalistický, ale strhující portrét Jít s duší na dlani (Put Your Soul on Your Hand and Walk) se skládá z videocallů íránské filmařky Sepideh Farsi (viz rozhovor v A2 č. 19/2025) s palestinskou fotografkou Fatmou Hassonou, jež popisuje své každodenní zkušenosti s okupací. Mladá žena byla zavražděna izrael­skou armádou těsně před premiérou filmu na festivalu v Cannes, což ještě posílilo jeho dopad. Snímek u nás mohli vidět už návštěvníci karlovarského festivalu – stejně jako absurdní fikční drama Ano (Oui), v němž se izraelský režisér Nadav Lapid svérázným způsobem vypořádává s následky útoků ze 7. října 2023, jež izraelské veřejnosti způsobily silné trauma, ale také odhalily řadu věcí, které si Izraelci jen neradi připouštějí.

K výrazným titulům patří také dokudrama Hlas Hind Radžab (Sawt al­-Hind Radžab) tuniské filmařky Kaouther Ben Haniy, jež vznikalo pod záštitou západních filmařů a herců, mimo jiné Brada Pitta, Joaquina Phoenixe, Jonathana Glazera, Alfonsa Cuaróna či Spikea Leeho. Zdrcující film zprostředkovává v přímém přenosu izraelský válečný zločin, při němž přišla o život šestiletá dívka, její rodina i zdravotníci, kteří jí vyrazili na pomoc. Film Koexistence, vole! (Coexistence, My Ass!) byl pod názvem Jaképak soužití, sakra! uveden na jihlavském festivalu. Režisérka Amber Fares v něm dává prostor komičce a aktivistce Noam Shuster­-Eliassi, jež vyrostla v komuně Arabů a Židů a snaží se konfrontovat izraelský apartheidní systém i mentální nastavení tamní společnosti. Jak je patrné, jde o nevděčný úkol – a to většina materiálu vznikla ještě před útokem Hamásu. A konečně, americký snímek Studentstvo pro Gazu (The Encamp­ments) mapuje studentské protesty proti genocidě, které před jejich násilným rozehnáním probíhaly na Kolumbijské univerzitě, a snaží se důsledně pojmenovat represe, jimž čelí propalestinské hlasy na Západě.

Rozhořčení a vztek

Pokud zmíněné filmy něco spojuje, je to pocit bezmoci a neschopnosti dosáhnout jakékoliv pozitivní změny. Posloucháme autentické záznamy Hind Radžab i Fatmy Hassony, o nichž víme, že jsou odsouzené k brutální smrti; antihrdina Ano!, oscilující mezi strachem, konformitou, agresí a zbabělostí, zase žije v morálně zcela roztříštěném Izrae­li, neschopný uchopit svět okolo sebe. Ve všech případech jde o snímky, které nevedou k žádné katarzi ani k uvolnění negativních emocí. Nikdo se netají tím, že neví, co si vlastně počít. Jedná se o díla, při jejichž sledování máme cítit rozhořčení a vztek, které si také odneseme s sebou domů.

Z řady částečně vystupuje jen snímek Ano!, jenž se liší morální komplikovaností a nečitelností. Vzhledem k tomu, že jde o excentrické dílo podléhající rozhárané protagonistově psychologii, těžko se kladou rovnítka mezi bezprostřední vyznění filmu a politický či etický postoj tvůrce. Zatímco ostatní filmaři využívají svá díla jednoznačně jako platformu k přímému vyjádření svých názorů, Ano! má blíže k typickému festivalovému artfilmu.

Západní perspektiva

Poněkud paradoxní je, že většina titulů pracuje primárně s nepalestinskou perspektivou. Zatímco izraelská protagonistka Koexistence, vole! se prezentuje jako spojnice mezi izraelskou a arabskou kulturou, Ano! je projekt výhradně izraelský a Palestinci se v něm ke slovu nedostávají. Hlas Hind Radžab zase zaštiťují hollywoodské celebrity, některé židovského původu. Ve Studentstvu pro Gazu si filmaři dávají záležet na tom, aby zahrnuli vyjádření židovských studentů. Výjimkou je tak pouze snímek Jít s duší na dlani.

Tento trend, jakkoli bezděčný, odhaluje nejisté postavení palestinských hlasů v mezinárodním prostoru. Těžko nevzpomenout na loňské oscarové vítězství Žádné jiné země (No Other Land, 2024), kdy během mediální kampaně vedle palestinského aktivisty Basela Adry vždy stál jeho izraelský protějšek Yuval Abraham, aby ho zaštiťoval svou autoritou. Do relevantní distribuce se téma Palestiny často dostává jen tehdy, když za filmem stojí „někdo důvěryhodnější“ než samotní Palestinci. Nabízí se tak otázka, nakolik festivalový distribuční okruh podléhá jistému západnímu šovinismu, jakkoli jsou obavy ze zneužití tématu antisemity jistě oprávněné. Na druhou stranu každé uvedené dílo přes veškerou bolest a nedůvěru obsahuje nějaké gesto smíření, bez nějž by beznaděj ještě vzrostla.

Autor je filmový publicista.