V roce 2020 se kolumbijský režisér Simón Mesa Soto ocitl v hluboké existenciální krizi. Právě natočil svůj debut Amparo, který se kvůli pandemii dlouho nemohl promítat, a přemýšlel nad tím, kolik času a sil už coby režisér, scenárista a producent investoval do nezávislé filmařiny, oboru, který v jeho zemi nemá zrovna ideální podmínky. Bydlel u matky, neměl auto a živil se jako učitel. Ale místo toho, aby se své vášně vzdal, začal chystat snímek o té nejhorší verzi sebe samého. Ve scénáři ovšem vyměnil film za poezii. Ve snímku Poeta můžeme vidět jednoho z nejpozoruhodnějších outsiderů současné kinematografie.

Neštěstí v lidské podobě

Oscar Restrepo kdysi vydal dvě sbírky, za které dostal i nějaké ceny. Po několika dekádách se ovšem spíše než psaní věnuje trpitelství a sebemrskačství. Pokud zrovna nespí na ulici s kocovinou či s exaltovaným opileckým akcentem nehovoří o poezii s falešným pocitem, že on jediný jí opravdu rozumí, bydlí u matky, zírá na portrét své ikony, básníka Josého Asuncióna Silvy, a přesvědčuje se, že svět nemá pro podobné jedince pochopení.

Snímek Poeta je hořkou, satirickou komedií, ale také nečekaně upřímným dílem, jež hovoří o poezii bez příkras a kudrlinek. Je to film podobný svému protagonistovi.…