Bílý dům se v červnu stane svědkem historické události, patrně první svého druhu. Při příležitosti osmdesátin Donalda Trumpa se zde odehraje turnaj bojových sportů organizace UFC. Jakkoli se vzhledem k vážnosti prezidentského úřadu může pořádání této plebejské zábavy, spočívající v krvavé rvačce dvou bojovníků, jevit jako bizarní nesmysl, přece jen zde najdeme jistou logiku: konzervativní šovinismus vládnoucí americké garnitury se propojí se symbolem kultury machistické maskulinity. Ostatně nikdo asi nečekal, že Trump, který se ještě před začátkem své politické kariéry sám wrestlingové show zúčastnil (a přímo v ringu oholil hlavu jednomu z organizátorů), vstoupí do další dekády svého života za doprovodu Filadelfské filharmonie. Zároveň se jedná o bezprecedentní ocenění jednoho z nejbrutálnějších sportů, byť prezidentova symbióza s UFC už trvá nějaký ten pátek. Trump se totiž na akcích UFC tradičně rád ukazuje, předává mistrovský pás nebo si vyměňuje lichotky se zápasníky. Někteří z nich se k němu pochopitelně hlásí, dokonce mu slibují své potenciální trofeje z klece…

Tradice z Kolosea

Sebeprezentaci skrze sport Trump posunul na dosud nevídanou úroveň. Překvapivé vítězství amerických hokejistů nad Kanadou v nedávném finále na zimních olympijských hrách v Itálii oslavil videem vytvořeným umělou inteligencí, v němž v obleku a s bruslemi na nohou doslova drtí soupeře na ledě a přitom se jim vysmívá. Vítězný tým následně pozval do Bílého domu, ale také ho přizval k projevu o stavu unie. Zároveň při telefonické gratulaci do hokejové šatny „žertovně“ poznamenal, že bude nucen popřát také americkým hokejistkám. Ty – kupodivu – po tomto mediálním výstupu pozvání do Bílého domu odmítly.

Ačkoli se Trump zimní olympiády zúčastnil pouze virtuálně, jeho kolegové zastoupeni byli. Viceprezident J. D. Vance si tak při slavnostním zahájení vyslechl bučení, které ale televize NBC alespoň ztlumila. Hůře se skrývala přítomnost ředitele FBI v kabině slavících amerických hokejistů. Ostatně hovor s prezidentem probíhal přes jeho telefon.

Svým nečekaným angažmá Trump navazuje na propagandistické propojení vrcholné politiky a sportu, jak ho v roce 1934 (dva roky před nacisty pořádanou olympiádou v Berlíně) demonstroval italský fašistický diktátor Benito Mussolini, jenž fotbalové mistrovství světa využil k okázalé propagaci vládnoucího režimu i své vlastní, když zavedl přítomnost politického vůdce v hledišti, čímž navázal na tradici z římského Kolosea. Dnes se přítomnost nejvyšších politiků v hledišti považuje za přirozenou součást vrcholového sportu.

Místo nobelovky

Díky Trumpovi nicméně symbióza politických a sportovních elit dosáhla dosud nevídaných rozměrů. K rozruchu došlo v loňském roce, kdy v rámci organizační přípravy na světový šampionát Spojené státy hostily Mistrovství světa ve fotbale klubů a prezident se po tradičním předání ceny londýnské Chelsea nečekaně zapojil do klubka radujících se hráčů. Šéf světové fotbalové federace Gianni Infantino bryskně zareagoval a rychle ho odvedl do zákulisí. O pár měsíců později ale právě Infantino během losování zápasů světového šampionátu Trumpa odměnil za snahu „podporovat mír a jednotu po celém světě“. Kromě zlaté trofeje v podobě rukou podpírajících planetu obdržel nejvyšší americký představitel také zlatou medaili. Svět sportu tak prezidentovi vynahradil neudělení Nobelovy ceny míru.

Symbióza mezi prezidentem FIFA a prezidentem USA je ale hlubší. Loni v červenci Infantino oznámil, že mezinárodní fotbalová federace otevírá novou kancelář v newyorské Trump Tower. Už v lednu přitom Infantino v Bílém domě slavnostně představil měnu „FIFA crypto coin”. A aby vzájemných kontaktů nebylo málo, Infantino se z Kataru přestěhoval právě na Floridu, nedaleko Trumpova sídla v Mar­-A­-Lago. Většina komentátorů si Infantinovu vstřícnost vysvětluje tím, že se za každou cenu snaží získat nevypočitatelného politika na svou stranu.

Mezi olympiádami a válkami

Z mantry, která tvrdí, že politika do sportu nepatří, se přičiněním amerického prezidenta stala prázdná fráze. Nejde přitom jen o jeho osobní exhibice, ale také o dopady jeho mezinárodní politiky. Ty se totiž projevují i ve světě sportu. Ne náhodou začaly útoky na Írán až po konci zimních olympijských her. Ostatně invaze Ruska na Ukrajinu také přišla hned po konci zimních olympijských her, a stejně tak po ukončení her v Soči v roce 2014 došlo k ruskému vpádu na východní Ukrajinu a následné anexi Krymu. Nikdo se totiž nechce vystavovat kritice, že narušuje oficiálně deklarovaný mír mezi zúčastněnými zeměmi a nikdo také při masivní globální sledovanosti nehodlá stovky členů sportovních výprav vystavovat ohrožení. Dopady současné americké válečné intervence se však ve sportu přece jen projevily, když jediný íránský účastník paralympijských her kvůli americkým útokům zrušil svou účast. Mimo to je pravděpodobná neúčast íránských fotbalistů na již zmiňovaném světovém šampionátu, který s USA spolupořádají Kanada a Mexiko. Nemluvě o tom, že Trumpova politika mnoha fanouškům kvalifikovaných zemí prakticky znemožňuje získat víza – což bude i případ letních olympijských her v Los Angeles. V tomto případě se Trump dokonce snaží přivlastnit si pořadatelskou roli na úkor Kalifornie, kde vládnou demokraté.

S tím souvisí ještě jedna věc. Hned zkraje svého druhého mandátu totiž americký prezident zakázal účast trans sportovkyň v ženských kategoriích. Své rozhodnutí hájil potřebou zachovat férovost, přestože sportovní federace i bez toho svými striktními pravidly v podstatě zabránily trans ženám soutěžit. Ani to ovšem Trumpovi nestačilo, a tak sportovkyním, které se identifikují jako ženy, ale narodily se jako muži, odmítl udělit vízum. Trumpův vztah ke sportu zkrátka neradno podceňovat.

Autor je spolupracovník redakce.