Eliška Balog, rozená Říhová, ve sklepní scéně Divadla Husa na provázku připravila spolu s dramaturgem Jakubem Molnárem autorskou inscenaci Moje kopyta už rozryla zem. Balog jako inspirační zdroje uvádí tematicky i žánrově různorodý materiál. Podobně mnohoznačná je ostatně i samotná inscenace, v níž vystupují Tereza Maxmilián Marečková a Dušan Hřebíček jako pár řešící zapeklitou situaci: jak do svého panelového bytu vměstnat slona. Původem anglický, u nás dosud méně zdomácnělý idiom „slon v pokoji“ označuje problém, o němž se ví, ale nikdo se nemá k jeho řešení. Absurdní metaforu neřešeného problému, který stále více komplikuje dosud komfortní život dvojice, lze jen stěží číst jinak než ve vztahu k probíhající environmentální krizi. Inscenace ji však nerozvíjí pouze tímto směrem. Kvůli náročné péči, kterou zvíře vyžaduje, zůstává upozaděna jejich autistická dcera, ztvárněná Evou Marií Růženou. Ta se spolu s kočkou nachází mimo jeviště a diváci její svět sledují prostřednictvím obrazovky umístěné uprostřed jinak prázdné scény. Ústřední metaforu tak lze vztáhnout i k dalším formám existence, které nezapadají do pevných rámců moderního života a bývají odsouvány stranou. Bezesporu jde o divácky náročný kus, který ani přes surreálně laděný humor a relativně krátkou délku nemusí být vstřícný k širšímu publiku. O to cennější je odvaha tvůrců i samotného divadla prošlapávat cesty k jiným estetikám a alespoň v podzemí domu rozrývat již značně udusanou dramaturgii jedné z hlavních brněnských scén.

Eliška Balog: Moje kopyta už rozryla zem. Divadlo Husa na provázku, Brno, psáno z reprízy 27. 3. 2026