Když v listopadu 2022 soud zakázal provoz pirátské knihovny Z­-Library, její další stínová verze už několik měsíců existovala. V červenci téhož roku osoba vystupující pod přezdívkou Anna oznámila, že si sice váží toho, že knihovna zálohuje Library Genesis, rozšiřuje její kolekci o spousty nových knih a dobrovolníci hnaní odměnami v podobě rychlejšího stahování její obsah dále rozšiřují, nicméně že knihovna bezplatně dovoluje jenom omezený počet stahování velmi omezenou rychlostí – a zbytek je za peníze. A protože do Library Genesis neposílá zpátky nově sesbírané knihy a nezpřístupňuje své sbírky snadno dostupným způsobem, je na čase ji… zazálohovat na torrent.

Sesbírat a uchovat všechny knihy

„Je nepochybné, že Z­-Library odvedla kus práce na rozšiřování přístupu k informacím a shromažďování dalších knih. My teď odvádíme zase svůj kus: zaručit, aby tato soukromá sbírka byla uchována dlouhodobě,“ píše „Anna a její tým“ současně se zveřejněním sedmi terabajtů (a o tři měsíce později dalších 24 TB) knih. Prozíravost Annina kroku se ukázala o pár měsíců později, když FBI a americké ministerstvo spravedlnosti odstavily domény Z­-Library a v Argentině byli zadrženi muž a žena, které policie obvinila z jejího provozu.

Z dalších blogových zápisků „Anny a jejího týmu“ to ale nevypadalo na běžný pirátský nájezd, spíš na detailně promyšlenou snahu někoho, komu záleží na uchování digitalizovaného kulturního dědictví pro budoucnost: „Naším cílem je sesbírat všechny knihy na světě a uchovat je navždy (při rozumné definici slova ‚navždy‘ ;­-).“

„Lidstvo produkuje takové množství kultury i znalostí jako nikdy předtím. Současně ho ale nikdy předtím tolik nemizelo v nenávratnu,“ vysvětluje Anna motivaci. „Lidstvo své dědictví do velké míry svěřuje korporacím, jako jsou akademičtí vydavatelé (…), kteří se v minulosti coby dobří správci neprokázali. Je sice pár institucí, které pro archivování dělají, co můžou, ale ruce jim svazují zákony. My, piráti, máme jedinečnou pozici v tom, že můžeme archivovat i sbírky, jichž se tyto instituce kvůli copyrightu nemohou ani dotknout,“ píše Anna v textu Jak se stát pirátským archivářem, který se dá číst i jako velmi podrobná kuchařka, jak něco takového udělat také.

Každý adept na řemeslo podzemního archiváře se podle ní musí mimo jiné rozhodnout, jak moc bude vidět. Alexandra Elbakjan si vybrala cestu viditelnosti za cenu, že nemůže cestovat nikde po světě, protože by jí hrozilo zatčení a desítky let vězení. Aarona Swartze to stálo nakonec i život. „Chceme takovou cenu zaplatit? Vybíráme si opačnou stranu spektra: dát si velmi dobrý pozor na to, abychom nezanechali žádnou stopu a měli dobrou operační bezpečnost.“ Následně detailně popisuje, jaké prostředky je dobré zvolit.

V dalších zápiscích uvažuje: Dobře, zálohovali jsme Library Genesis a Z­-Library. Ale kolik je to z celkového množství knih na světě? Kolikrát víc musíme zaarchivovat, abychom uchovali všechno? Anna se začne zaměřovat na metadata, knihovnické údaje, jako jsou autor, nakladatel, rok vydání, počet stran a ISBN. Poslední z údajů je standardizovaný identifikátor, který je od sedmdesátých let přidělován každé nové knize na světě. Anna scrapuje údaje z různých knihovnických databází i pirátských knihoven a právě podle ISBN zjišťuje, že jejich průnik je velmi malý: v žádné databázi nejsou údaje o všech knihách na světě. Zatím.

Metaknihovna, jakou svět neviděl

A tak se pustí do dalšího úkolu – rozhodne se zálohovat databázi z největších, WorldCat, se záznamy o stovkách milionů knih. Tu sice spravuje neziskové družstvo, ale hromadný přístup ke svým údajům nabízí jenom za peníze, anebo členským knihovnám, které mu zpřístupnily své katalogy. Do karet Anně hraje, že WorldCat zrovna začal předělávat svůj systém a prvky ochrany proti hromadnému stahování údajů zapíná teprve postupně, takže spousta dat vyteče plnou rychlostí. A tak se všechny jeho knihovnické záznamy (1,3 miliardy položek) – z principu veřejné – ocitnou na torrentu.

Anna’s Archive, jak se projekt nově jmenuje, se chce stát metaknihovnou, knihovnou knihoven, která bude kromě torrentů celých knihoven otevřeně zpřístupňovat i metadata a umožňovat v nich vyhledávat. K zachování světového poznání přistupuje metodicky. „Knihy mají ze všech médií nejvyšší informační hustotu,“ píše v textu Kritické okno pro stínové knihovny. Prioritu dává knihám vzácným, jinde nedostupným nebo ohroženým likvidací. Soustředí se na „nízko visící ovoce“, archivuje celé sbírky, než aby se pinožila za jednotlivými svazky. Na prvním místě jsou knihy odborné, fikce a zábava jsou až na poslední příčce žebříčku priorit. Vymyslí nový standard pro knihovnická metadata. Trvalost by mělo zaručit hlavně množství kopií, rozptýlených po celém světě.

WorldCat se naštve a celou věc dá k soudu. Za autorku Anna’s Archive označí Maríu Dolores Anasztasiu Matienzo, kterou internet ztotožní s – dříve mužem – knihovníkem Markem Matienzem, univerzitním archivářem digitalizovaných knih a autorem různých knihovnických systémů, bývalým technologickým ředitelem Americké digitální veřejné knihovny a prvním nositelem ceny Asocia­ce amerických archivářů. Sporé důkazy, jako že používá přezdívku „Anarchivist“, tj. spojení slov „archivář“ a „anarchista“, pod níž publikuje na Redditu i tým Anna’s Archive, neobstojí.

Mezitím podzemní knihovna funguje dál. Všechna data, stejně jako kód svého softwaru i popis infrastruktury, která zaručuje anonymitu, publikuje otevřeně. Z příspěvků na provoz vypisuje soutěže a odměny pro silnou komunitu dobrovolníků, jako když například nechala vizualizovat všechny knihy s přiděleným ISBN v gigantické celosvětové zoomovací knihovně. Odměnu 200 000 dolarů vypsala pro toho, komu se podaří získat všechny knihy z Google Books, ohromného projektu digitalizace papírových knihoven, který rozjel Google už v roce 2002, aby kromě webu umožnil vyhledávat i v knihách, ale po právních bitvách s vydavateli zpřístupňuje na svém webu pouze jejich fragmenty nebo jednotlivé stránky.

Kde na to vzít?

Provoz takto velké stínové knihovny musí být drahý. Na začátku pomohly jednorázové dary od anonymních dárců, nyní knihovna vybírá příspěvky v kryptoměnách a za vyšší částky umožňuje různým subjektům vysokorychlostní přístup ke knihovně jako celku. Když totiž velké jazykové modely (LLM) umělé inteligence při svém učení spolykaly běžně dostupné webové stránky a nastal hlad po dalších datech, byly digitalizované knihy logickým krokem. A protože je nikdo nezpřístupnil oficiálně, pirátské torrenty se hodily – i třem velkým hráčům jako Meta, Anthropic a NVIDIA.

Teprve když v prosinci 2025 Anna’s Archive „zazálohovala“ i obsah streamovací platformy Spotify, přišla soudním rozhodnutím o domény – mocný hudební průmysl je evidentně silnější než knihovnická neziskovka. Hned se ale začala přesouvat na další a další připravené domény v jiných jurisdikcích. Infrastruktura pod nimi, zdá se, funguje stále dobře – a naplňuje odvěký sen knihovníků o informačním univerzu.

A kdyby si to náhodou některá z národních knihoven rozmyslela a rozhodla se zachovat pro budoucnost – nebo dokonce zpřístupnit do studovny – těch 64 milionů knih a 95 milio­nů vědeckých článků, které Anna ve svém archivu do roku 2026 shromáždila: v diskovém prostoru by těch 1,1 petabajtu (čili tisíců terabajtů) vyšlo sice zatím draho (ovšem ne úplně mimo rozpočet instituce nebo střední firmy), ale LTO pásek, které se průmyslově používají k zálohám, je to jenom jedna větší krabice. Vše potřebné už k tomu připravili pirátští knihovníci.

„Cena diskového prostoru klesla během deseti let o třetinu,“ píše Anna v jedné ze svých úvah s tím, že je potřeba stínové knihovny udržet ještě pár let – než nastane fáze, kdy všechny knihy světa bude moct mít každý doma za cenu jednotek tisíc dolarů. Třeba na nich budeme jednou učit své domácí velké jazykové modely.

Autor je dokumentarista.

Text je redakčně upravenou kapitolou z připravované knihy.