Spletitý esejistický román o paměti Časokryt (Vremeubežišče, 2020) Georgiho Gospodinova nemůže začít jinak než zapomínáním. Jeho hrdina Gaustin, který volně proplouvá vícero Gospodinovovými díly a zároveň polopropustně splývá se svým autorem, totiž přichází se svébytnou léčbou Alzheimerovy choroby, která spočívá v „přesunu“ pacientů do minulosti. Nepředstavujme si ale žádné sci­-fi vychytávky; jde o starou dobrou historickou rekonstrukci, kdy se pacientům vytvoří pokojík podle období, v němž se nachází jejich mysl. Na Gaustinově klinice tak vznikají pokoje, oddělení a celá patra, která simulují různá desetiletí 20. století, v nichž se zabydlují mentálně ochořelí jedinci neschopní žít v přítomnosti.

Zde se projevuje Gospodinovův skvělý pozorovatelský talent. Stačí se rozhlédnout ve vlastním pokoji, jakým časem se obklopujeme. Na stěně visí grafika z šedesátých let, kolem se nachází secesní nábytek z přelomu předminulého a minulého století a na poličce vyhrává rádio z devadesátek. Sami se stěhujeme do oblíbených časů. Já osobně si to uvědomuji, když se rok co rok cyklím v hudbě, kterou poslouchám. Z počítače mi hraje playlist ze Spotify „Tvoje oblíbené písně z roku 2019“, protože se rád vracím do doby před pandemií covidu a ruskou válkou na Ukrajině. Podobně to mají i Gaustinovi pacienti. Léčba odráží aktuální teorie paměťových studií,…