Třetího února 2003. Den, kdy někdejší hvězda tuzemské klubové scény, kapela Jolly Joker & The PBU, začala s nahráváním nové desky. Dva roky jsou pro natočení CD víc než dostačující doba, a tak bylo album Welcome to Da East Block, z něhož je patrná hravá poetičnost a záliba v drsném kytarovém zkreslení, zkombinováných s citem pro aranž i osobitým smyslem pro humor, pokřtěno 3. prosince v pražském klubu Vagon. O aktuální novince a hudebních názorech se dočtete v rozhovoru s leaderem kapely Petrem Kumandžasem.
Kolikátý počin vlastně křtíte?
Pokud se budeme bavit o regulérních albech, tak třetí.
Dost pracujete s materiálem, který je obsažen na deskách, jež té aktuální předcházely. Jaká byla její geneze?
Přestože od poslední desky Pro-Tlak (1994) jsme neustále hráli, deset let se nepodařilo natočit kompletní CD. Důvodů je několik, především neustálená sestava kapely – zvlášť od roku 1997 docházelo k častým změnám v obsazení – a také bylo potřeba vytvořit si svobodnější zázemí, tím myslím vlastní vydavatelství a nahrávací studio. Během této doby sice vznikla MC Live in Rock Café II, ale spíš jako pracovní nahrávka. Welcome to Da East Block jsem připravoval už na konci devadesátých let. Měl to být stoprocentní koncentrát „Joker core“, proto jsou tam také dvě cover verze z první desky. Lidi, kteří na nás dnes většinou chodí, totiž starší věci ani neznají.
Každá skladba je jiného stylového ražení. Dohodneme se na nějakém termínu, jímž by bylo možné vyjádřit styl kapely? Nebo platí ono, do titulu vašeho debutu z roku 1993 obtisknuté „Heavy Funky Boxing n’ Roll“?
Znalci to nazývají crossover, já myslím, že je to styl, který vychází z hardcore, produkce je však mnohem stravitelnější a doufám, že i humorná. Vychází mi z toho onen „joke-core“. Jde o tvrdou muziku, jež má přesto ambice oslovit i posluchače zaměřené na stravitelnější hudbu.
Máte nějaký ekvivalent ve světě? Zdroj inspirace?
To, co se k nám dostává, je často velmi komerční. Mohli bychom se i přirovnávat k nu-metalovým kapelám, které jsou na rozdíl od nás komerčností dost zatížené. Lidi, kteří tyto styly poslouchají, si nás mezi ně ale mohou zařadit.
Na posledním albu více používáte elektroniku…
Chtěli jsme, aby deska byla zvukově pestrá, myslím, že tyto prvky jsou použité citlivě a účelně. Zvuku nicméně dominují kytary, samply mají smysl spíše „komiksový“; skladby jsou pak o to legračnější.
Jaké je vaše publikum?
Pestré, i věkově. Snad bych je mohl rozdělit na dvě skupiny: ti, co nás poslouchali už v devadesátých letech, a nové, mladé publikum.
Desku jste si vydávali sami. Co je největším úskalím? Na albu lze postřehnout problém s masteringem, kdy místy není rozumět zpěvu.
Tento styl hudby se nedá míchat jako folkrock, rozhodující je masivní sound. Snažil jsem se udělat rozumný kompromis a pro mne osobně, například oproti desce Pro-Tlak, kde došlo k určitému podcenění věci, to dopadlo výborně.
Netvrdím, že jde o vadu prostupující celé album, nicméně místy je hůře rozumět textům, což je škoda, neboť jsou originální a často vtipné. Kdo je má na svědomí?
Já. Třeba písničku Jak na to jsem napsal během půl hodiny. Naopak text Welcome to Da East Block jsem psal asi rok, dopsal jsem jej měsíc před dokončením desky. Záleželo mi na tom, aby fungoval i na koncertě.
V čem je podle vás rozdíl mezi koncertem a deskou?
Bývá problém zaznamenat energii, v tom je nepochybně ten hlavní rozdíl.
Mně deska připadá energeticky bohatá. Nahrávali jste dohromady?
Po zkušenosti z tohoto nahrávání myslím, že bych dnes často postupoval jinak, rychleji a účinněji. Hlavní dojem z celé práce ovšem zůstává ten, že zcela nezbytné je zaznamenat především energii jednotlivých hráčů.
Z náznaků je zřejmé, že už chystáte další desku. Je dopředu jasné, že tam bude nějaký posun? V čem?
Pro mne osobně éra „U.S.-Brito-šunky-funky“ už dávno skončila, takže určitě by měla být originální v tom, že materiál vychází z východních, například i slovanských prvků, bude to zpívané česky a staroslověnsky. Myslím, že ten repertoár by v současné sestavě, ve které momentálně hrajeme, mohl být špičkou historie kapely.
Návrat ke kořenům? Máme tedy čekat změny nástrojového obsazení? Dočkáme se fujary?
Myslíte to slovenské didgeridoo? To možná taky, ale použijeme nejspíš obyčejný klarinet, neboť Ivan Bubla (kytara) na něj hraje. Využijeme samply, které mají kýženou atmosféru a charakter.
Materiál, který jste zaznamenali na aktuálním albu, vznikal hodně dlouho. Jak je tomu u připravované novinky?
Ten máme ze sedmdesáti procent hotový. Ještě tak dva tři měsíce a pustíme se do natáčení. Vše má totiž chronologický sled a desky na sebe námětově navazují: Vítáme vás ve východním bloku bude pokračovat výletem do historie.
Autor je hudební publicista.