Tuzemské hudební vody od počátku března zajímavě čeří šansoniérka Sylvie Krobová se svou kapelou. Pestrou a obraznou směsí syrového rocku a svébytně poetického šansonu se zpěvaččin vokál pohybuje s jistotou absolventky konzervatoře. Sylvie Krobová pochází z disidentské rodiny, což se zákonitě musí projevit v její tvorbě. Vedoucím tělesa je ostřílený bubeník a producent Štěpán Smetáček, o další hudební posty se dělí basista Ota Sukovský a nejmladší přírůstek kapely Krausberry, kytarista Michal Chroňák.
To, co mohl posluchač slyšet na vašem premiérovém koncertě, v našich končinách běžně ke slyšení není. Máte nějaký přímý zdroj inspirace? Ať už při skládání nebo při tvorbě aranžmá…
Sylvie Krobová: Od malička mě bavilo zpívat, pamatuji si ruské písně, které jsem zpívala cestou z Prahy na Hrádeček, kde jsem se setkala s Martou Kubišovou. Prošla jsem různými obdobími, poslouchala Nohavicu, Mertu, Spirituál kvintet. Studovala jsem operní zpěv, začalo mi však vadit přílišné zaměření na technickou stránku a málo prostoru pro osobní vyjádření. Tady nastalo moje herecké období s tátou (Andrejem Krobem – pozn. aut.). Neznamenalo to sice, že bych přestala psát, písničky ale většinou putovaly do šuplíku. Před pěti lety jsem se odhodlala k prvnímu vystoupení. Doufám, že mé písničky dospívají, vyrůstají z počáteční naivity. Mám dojem, že když se ta naivita propojí s „klučičím“ rockovým vtipem, mohlo by to fungovat. Po setkání se Štěpánem mám pocit, že jsem zase trochu vyrostla, že mé písně jsou „prožitější“.
Štěpán Smetáček: V aranžmá se nechávám ovlivnit syrovějšími věcmi. Jednoduché postupy a civilní působení – tohle podle mého názoru funguje třeba u Iggy Popa. Snažil jsem se vystavět nekompromisní syrovou kapelu, v jejíž tvorbě bude chybět takové to „pentlení“ kolem. Jako kontrapunkt k Sylvii a jejím sdělným písním.
Jak tedy vypadá proces tvorby?
SK: Teď už píšu nejprve text. Od dětství jsem psala verše nebo takové úvahy třeba na čtyři stránky, které byly shodou okolností veršované. Texty většinou vyjadřují nálady a niterné stavy. Václav Havel mi tehdy říkal: „Jo, dobré, ale to je technika, a kde jsi ty?“ Teď už snad mám víc zkušeností. Když píšu text, slyším k němu hudbu, Štěpán to zaranžuje a společně s Otou Sukovským (basa) a Michalem Chroňákem (kytara) vše dotvoříme.
Jak?
ŠS: Najdu si na každé písni to hlavní; rytmický útvar, harmonický vzorec, nosný riff. Je důležité, aby to aranžmá korespondovalo s náladou. Někdy funguje protiklad, jindy to jede na stejné vlně jako to, s čím Sylvie přišla.
Texty nemohou nevést k otázce na literární inspiraci. Hádám, že bude také z Ruska…
SK: Mám ráda ruské autory a filmy, ale poezii moc nestuduji. I když, co se literatury týče, teď jsem říkala Štěpánovi, že čtu Ajtmatova. Inspirací jsou pro mě vlastně takoví ti smutní básníci. Blatný, i pro to, jak žil.
ŠS: Myslím, že Sylvii hodně utváří film…
SK: To je pravda. Jedním z těch nejsilnějších je pro mě Wendersovo Nebe nad Berlínem. Nebo Felliniho Silnice, s jejíž hrdinkou jsem se hodně ztotožnila. Ta její neutuchající důvěra…
Odhadujete, jakou cestou se bude kapela ubírat?
ŠS: Musíme se teď „vyhrát“, naučit se spolu cítit a vzájemně se na sebe naladit. Je nutné hrát uvolněně a jednolitě dohromady. Do léta máme hodně koncertů, Sylvie jezdí s manželem a Šansonovým kabaretem Sylvie Krobové a Klauna Bilba, na který teď dostali grant. Do tří představení nově zapojí i kapelu.
Na vašich stránkách jsem viděl videoklip, v němž mě zaujal záběr na skupinu lidí cvičící tai-chi kdesi na střeše. V klipu se vůbec objevují odkazy na nejrůznější formy koncentrace. Jaký přikládáte význam meditaci a spiritualitě?
ŠS: V tom klipu je to náhoda – jde o dílo střihače Filipa Maláska, který měl volnou ruku. Sešly se mu tyto materiály, tak je zpracoval. Meditace pomáhá, je to technika, jak se zklidnit, sám mám takovou svoji „ověřenou eklektickou směs“.
Na vašem webu jsou také ke stažení nějaké nahrávky. Připravujete desku?
ŠS: Máme myslím kvalitně natočené a smíchané demo, což je také zásluha zvukaře Aleše Hyvnara. Teď si ale budeme muset vytvořit posluchačskou základnu. Budeme hrát a zrát.