Rozsáhlé téma Svět supermarketů doplňuje občanská výpověď Martina Čechála, jež formou rozhovoru popisuje aktivitu směřující proti výstavbě jedné prodejny řetězce Penny Market.
Co vás vedlo k založení iniciativy občanů proti Penny Marketu?
Zhruba od roku 2001 začala v Přerově působit společnost EK 1, k. s., která zamýšlela otevřít ve městě prodejnu Penny Market (PM). Vybrala si k tomu pozemek, na němž se v současné době nachází školní hřiště u základní školy Svisle. Nejprve získala jeden větší a tři menší pozemky v jeho těsném sousedství, poté se obrátila na politickou reprezentaci města se žádostí, zda by směnilo vlastní pozemek za pozemky vlastněné EK 1 tak, aby společnost mohla na novém pozemku postavit prodejnu PM. Navrhovaná směna sice měla městu přinést zmenšení jeho pozemků, výhodou ale mělo být, že dojde k rekonstrukci hřiště. Záměr se setkal s nesouhlasem rodičů žáků blízké ZŠ i občanů bydlících v dané lokalitě a tehdejší zastupitelé směnu pozemků odmítli. Po komunálních volbách na podzim 2002 došlo ve vedení města k výraznému posílení pozic „pennymarketistů“. Přestože se občané v anketě pořádané městem Přerov i v dalších anketách a průzkumech veřejného mínění vyjádřili k budování dalších supermarketů v centru města negativně, přerovští politici začali podnikat kroky k uskutečnění záměru.
Když osobní jednání s přerovskými zastupiteli selhala, rozhodli jsme se jako občané, kteří s kroky vedení města nesouhlasí, na jaře 2003 sdružit v iniciativě Občané proti Penny Marketu (OPPM).
Jaké kroky iniciativa Občané proti Penny Marketu podnikla?
Tři měsíce jsme působili v ulicích, podpisové archy byly umístěny v mnoha prodejnách, ordinacích i knihkupectvích. Pomáhalo nám i hodně dalších příznivců. Výsledkem této obrovské práce bylo získání 4900 podpisů na petici „Ne Penny Marketu u ZŠ Svisle“ a 4600 podpisů na žádosti o vypsání místního referenda v této věci. Pro srovnání: přerovští zastupitelé byli zvoleni počtem cca 2000 hlasů, náš mandát byl tedy velmi, velmi silný. Svazky listin jsme v červenci 2003 předali na městský úřad.
Jaké byly vaše veřejně prezentované argumenty proti uskutečnění výstavby prodejny PM? A jak zněla argumentace městské rady?
Penny Market argumentoval hlavně tím, že přinese do městské kasy třímilionovou dotaci, že občané v dané lokalitě nemají kde nakupovat a že vzniknou nová pracovní místa. Zdůrazňovali též skutečnost, že výstavba nepoškodí životní prostředí a dětem přinese rekontrukci hřiště. Zástupci města argumentovali scelením pozemků a výmluvou, že vzhledem k tomu, že PM vlastní klíčové pozemky, ani jinak jednat nemohou. Otázka hřiště hrála roli i v jejich případě.
My jsme tvrdili především, že záměr dle anket a petice není v souladu s potřebami a přáním většiny Přerovanů. Také jsme upozorňovali na jistý nárůst dopravy a hluku a s tím spojené ohrožení zdraví žáků místní ZŠ. Poukázali jsme na to, že dojde k podstatnému zmenšení plochy školního hřiště. Dále jsme doložili, že Přerov je přemarketován, že už v roce 1998 byly plochy potravinových marketů na horní hranici doporučené ministerstvem průmyslu a obchodu a od té doby jejich počet ještě dvakrát vzrostl. Měli jsme ale i formálně právní výhrady. A jiné návrhy, které směřovaly k smysluplnějšímu využití lokality.
Jednalo s vámi město i Penny Market jako s rovnocenným partnerem? Přihlížely k vašim připomínkám?
Rozhodně ne. Společnost EK 1 s občany téměř nejednala, vždy mluvila jen o svých vlastních plánech.
Od města se nám namísto argumentů dostalo opakované osobní urážky ze strany jednoho z místostarostů, opakovaných nesmyslných obvinění ze lží, kterých jsme se měli dopustit, publikování smyšlených historek, jak zástupci iniciativy nátlakem nutili občany k podpisu. Ze strany města došlo i na zákulisní kroky, které měly zhatit naše úsilí: na tajnou žádost ZŠ Svisle o výjimku z hygienických parametrů, či neveřejnou změnu územního plánu odborem rozvoje MěÚ (bez vědomí zastupitelstva i veřejnosti).
Celým případem prolíná územní agresivita investora (chce svůj záměr prosadit stůj co stůj, bez ohledu na to, že by veřejnost klidně akceptovala vybudování prodejny na jiném místě) a tyranie menšiny (4900 lidí nechce, zatímco 11 členů rady a několik dalších zastupitelů ano).
Dosáhla iniciativa nějakých výsledků?
Zaangažovali jsme veřejnost. Část lidí se sice domnívá, že „oni“ nakonec stejně prosadí své, já naopak vnímám, že Přerované jsou sebevědomější, odvážnější, už se méně bojí a aktivněji vystupují v záležitostech, které se dotýkají jejich bydlení a života vůbec.
Co byste poradil lidem, kteří se dostanou do podobného sporu kvůli výstavbě obchodního řetězce?
To, co se stalo u nás v Přerově, se klidně může stát i vám!
Zkuste se nejdřív domluvit se zastupiteli, třeba „prozřou“ a pochopí. Pokud dohody nedosáhnete, dělejte to, co my. Zaktivizujte veřejnost, komunikujte, oslovte média. A pokud si myslíte, že dokážete přivést k hlasování potřebných 50 % místních voličů, běžte cestou žádosti o místní referendum. Bojujte za svá občanská práva, zákon o místním referendu nyní již umožňuje bránit se proti nezákonným rozhodnutím soudně!