Publicistický odkaz kunsthistoričky Růženy Vackové (1901–1982), kterou zatkli v roce 1943 nacisté, patnáct let věznili komunisté a která ještě stihla podepsat Chartu 77, zaujal dvě badatelky: Věru Ptáčkovou, jež se v sborníku Miscellanea theatralia (ed. Eva Šormová, Divadelní ústav 2005) zaměřila na divadelní referáty Vackové v deníkuNárodní střed v letech 1934–42, a Adélu Gjuričovou, jež v studii Uvědomělé kichotiády (Soudobé dějiny č. 2/2005) rozebrala politické články Vackové v revui Tak. Ta vycházela od roku 1937 do února 1939 a přispíval do ní například Jan Scheinost. – V 1. letošním čísle revue pro teologii a duchovní život Salve otiskla A. Gjuričová dopis, který Růžena Vacková napsala 28. 6. 1956 z pardubické ženské věznice generálnímu tajemníkovi OSN Dagu Hammarskjöldovi, dlícímu tou dobou v Praze. Úvodní poznámku k otisku (medailon R. Vackové) napsal Tomáš Halík.
Úvodní slovo k sborníku příspěvků z letošního březnového semináře k 100. výročí narození Václava Černého (Centrum pro ekonomiku a politiku 2005) napsal Václav Klaus. Ve sborníku se našlo místo i pro Černého studieUmění a mravnost, Kultura a charakter a Osobnost a dílo.
V úvaze o vypalovaných cédéčkách Naše vypálené iluze (Lidové noviny 5. 12. 2005) se Jiří Černý podrobněji zastavil u samizdatové „výběrové antologie deseti českých básníků a textařů z let 1965–1977“Konec obelisku, kterou „v bezútěšném, profízlovaném roce 1978“ uspořádal a ve třech strojopisných exemplářích zhotovil prácheňský knihkupec a básník Ondřej Fibich.
Víru v mladou generaci, jež „nenese závaží minulé doby“, dal najevoJiří Stránský v rozhovoru pro Senior revui č. 7/2005. „Deset vět o přitažlivém člověku Jiřím Stránském“ připsal Václav Daněk.
Rozhovor s historikem Dušanem Třeštíkem připravila pro Akademický bulletin č. 11/2005 Sylva Daníčková.
Doplněný Šmírbuch jazyka českého od Patrika Ouředníka (Paseka 2005) recenzoval v listopadovém čísle společenského měsíčníku „51 pro“ Aleš Knapp.
Polemika Pavla Janouška a Jiřího Kostečky o smyslu a metodě výuky českého jazyka a literatury na školách (Tvar č. 11, 14, 15, 16/2005) přesáhla ještě do Tvaru č. 19/2005.
František Knopp
Španělsko
V prosincovém čísle kulturního měsíčníku Lateral vychází rozsáhlý rozhovor nazvaný La Fiera Literaria (česky Literární šelma). Jeho tématem je stejnojmenný literární časopis, který se za deset let svého působení stal ve Španělsku pojmem. La Fiera Literaria je vyhroceně polemické periodikum, které se věnuje literární kritice a jehož povaha je navýsost pamfletická. Na jeho stránkách se zesměšňuje většina jmen, která na španělské literární scéně požívají největší vážnosti, a jeho styl se vyznačuje jednak literárně teoretickou poučeností, jednak nesmlouvavou agresivitou a satiricko-humoristickým tónem. Autoři v něm publikují pod pseudonymy, vydává jej Centro de Documentación de la Novela Espańola (Středisko pro dokumentaci španělského románu) a je téměř podloudnicky distribuován: odebírají ho pouze předplatitelé a lidé činní v kulturním provozu – spisovatelé, nakladatelé, kritici, univerzitní profesoři. Rovněž tento rozhovor, vedený Robertem Juanem-Cantavellou, se konal písemně a dotazovaný představitel Literární šelmy zůstal v anonymitě. Čtenář tu bude několikrát ujištěn, že spisovatelé typu Javiera Maríase, jenž byl navržen na člena Španělské královské akademie a jehož romány byly přeloženy i do češtiny, jsou šašci. Záhy se také dozví, že tajemní enfants terribles zapyrenejské kritiky vyznávají experimentální a modernistické poetiky 20. století a jde jim hlavně o to, aby vymýtili veškerý literární brak, který trh a jeho posluhovači – ať už se rekrutují z řad akademických nebo publicistických – vydávají za velké umění. Snaha to zajisté chvályhodná a doporučeníhodná i pro český rybník.
Jiří Holub