Jazykovými sloupky Karla Čapka Kritika slov (1920) se v Zpravodaji Společnosti bratří Čapků č. 45 (2006) zabýval Jaromír Slomek.
Monografii Michala Bauera o Františku Halasovi Tíseň tmy (Akropolis 2005) recenzoval v revui Souvislosti č. 4/2006 Petr Šrámek. Recenzi dal název Nekrobiografický Halas.
Na výstavu o Marii Majerové „známé i neznámé“, kterou v Domě s pečovatelskou službou v Úvalech pořádal tamní Klub přátel historie a přírody, zvaly 1. 2. 2007 Haló noviny.
Na polonistu a bohemistu Karla Krejčího (1905–1978) zavzpomínal v 19. svazku germanistické řady Sborníku prací filozofické fakulty brněnské univerzity (2005) Jiří Munzar.
S rusistkou Světlou Mathauserovou (1924––2006) se v revui Opera slavica č. 3/2006 rozloučila Danuše Kšicová.
Několik poznámek o exilové poezii Ria Preisnera, přednesených Jaroslavem Medem na loňské konferenci Literatura určená k likvidaci III, otiskl bulletin Obce spisovatelů Dokořán č. 40 (prosinec 2006).
Na článek ve Francii žijící bohemistky Hany Voisine-Jechové Stíny StB? (Tvar č. 11/2006) reagoval v Hostu č. 1/2007 Patrik Ouředník článkem Příběh jedné udavačky. Připojil faksimile příslušné stránky z deníku Jana Zábrany (v knižním vydání z roku 1992 na s. 362–365) týkající se udání, které Jechová na kolegu Zábranu v roce 1956 sepsala.
Vzpomínky prozaičky Jaromíry Kolárové (1919–2006) Divný čas, divná láska (BVD 2007) recenzoval v Právu 25. 1. 2007 František Cinger.
Do diplomové práce Karoliny Slámové o povídkách Josefa Škvoreckého Ze života české společnosti, obhájené v roce 2005 na Filosofické fakultě Ostravské univerzity, umožnil nahlédnout loňský Danny. – Z téhož zdroje jsme se dozvěděli, že vydávání Spisů Josefa Škvoreckého bude po dvouleté pauze pokračovat v kooperaci Literární akademie (Soukromé vysoké školy Josefa Škvoreckého) a nakladatelství Academia.
Pod titulkem Obsloužený a odsloužený referoval v Divadelních novinách č. 2/2007 Jiří Peňás o Menzelově filmovém ztvárnění románu Bohumila Hrabala z roku 1971 Obsluhoval jsem anglického krále.
Jako „knihu hodnou Krylova významu“ ocenil Jiří Černý v Reflexu č. 3/2007 v rubrice U vytržení monografii Vojtěcha Klimta o Karlu Krylovi Akorát že mi zabili tátu (Galén 2006). V kratičké glose Černý pochválil i práci editora Karla Jadrného, „Krylova přítele z mnichovského exilu“.
Předmluvu do knížky próz herečky Jaroslavy Pokorné Maminka není doma (Brkola 2006) napsal Ivan Vyskočil.
František Knopp
Španělsko
První únorové vydání literární přílohy Babelia největšího španělského deníku El País je věnované „obrázkovým románům“, jinak řečeno literatuře, jejímž médiem je komiks. Vedle přehledových statích o tom, jak se to mělo a má s tímto specifickým žánrem ve světě, rozuměj v USA, tu také najdeme článek La evolución del trazo espańol (Jak se vyvíjel španělský tah tužkou), v němž Antoni Guiral stručně nastiňuje situaci za Pyrenejemi. Upozorňuje, že kvůli Frankově diktatuře, jež trvala do roku 1975, následné záplavě importovaných komiksů a vlastní tradici, jež stavěla na komiksových sešitech a časopisech, se původní španělský „obrázkový román“ objevuje až v posledních pěti letech. V 70. letech jim jen předcházely sebrané časopisecké komiksy, mezi nimiž pro svou vyzrálost a také proto, že byly cíleně určeny dospělému publiku, vynikají Hom a Paracuellos Carlose Giméneze. Prvním náznakem skutečného románu v obrazech se pak stal El carnaval de los ciervos (Karneval jelenů), který roku 1984 vyšel v tvrdých deskách v nakladatelství Arrebato Ediciones a jehož autor si říká Max. Devadesátá léta jsou ve znamení hospodářské krize, tvůrčí stagnace domácích tvůrců a novinových stánků zaplněných až po střechu americkými comic-books a japonskými manga. Pouze roku 1998 vychází v časopise La Víbora na pokračování rozsáhlé vyprávění El prolongado sueńo del Sr. T (Dlouhý sen pana T) od již zmíněného Maxe, které později vyjde i knižně. Teprve v posledních pěti letech, kdy vznikla řada malých a nezávislých nakladatelství specializovaných na tento druh literatury (Astiberri, De Ponent, Sinsentido), se mohl výrazněji projevit španělský románokomiksový duch a nastoupit nová generace autorů, z nichž nejtalentovanější jsou bezesporu Luis Durán a Santiago Valenzuela.
Jiří Holub