Politici se v těchto dnech předhánějí ve vzletných slovech o moudrosti ukrajinského lidu, který dokázal před rokem odmítnout zmanipulované volby a nasměroval svou zemi k demokracii. Každý z nás, kdo loni pozoroval neuvěřitelnou aktivitu ukrajinských občanů, si asi kladl otázku, jak se ti lidé vůbec domlouvali. Odpovědí je příběh internetového serveru maidan.org.ua.
Předtím, než jsem loni odjel na Ukrajinu jako pozorovatel voleb, jsem se přirozeně pokoušel zjistit co nejvíce informací. Prakticky ihned jsem narazil na server Mejdan, nazvaný podle slavného náměstí v Kyjevě. Internetové stránky byly poněkud chaotické a profesionální web designér by k nim měl asi závažné výhrady. Překypovaly ale informacemi. Spíš než o běžný informační server se jednalo o online přenos ze štábu revoluce. Byl tvořen systémem fór, kde se na jednom zuřivě debatovalo, jak nejlépe zabránit volebním podvodům, na jiném se zase vymýšlela hesla, která by nejlépe oslovila starší generaci. Jakmile debata dospěla k nějakému výsledku, okamžitě někdo vyrobil grafický návrh a druhý den byla plakátky, vytištěnými na domácích tiskárnách, oblepena půlka Kyjeva. A nejen Kyjeva, na internetovém Majdanu fungovaly desítky regionálních fór, kde se Juščenkovi příznivci domlouvali na taktice ve svém městě. Vliv tohoto serveru na výsledek voleb se zřejmě nedá přecenit.
Založen byl přitom již v roce 1999 během pouličních akcí nazvaných Ukrajina bez Kučmy. Tehdy zmizel opoziční novinář Georgij Gongadze, který byl, jak dnes již víme, zavražděn členy zvláštní policejní jednotky. Úřady poměrně úspěšně zavedly na okolnosti tohoto případu informační blokádu. Skupina vědeckých pracovníků Ústavu pro otázky Blízkého východu však dostala nápad založit webovou stránku, kde by mohli aktivisté debatovat mezi sebou o další taktice a současně informovat své příznivce o dalších akcích.
„Vůbec jsme si nebyli jisti, že se tahle myšlenka uchytí,“ říká dnes Oleksandr, sympatický čtyřicátník, který je svou profesí odborníkem na Libanon. Zpočátku stránku, fyzicky umístěnou na starém počítači v jeho kanceláři, navštěvovalo pár desítek lidí denně. Ale rychle se ukázalo, že množství lidí, kteří chtějí cosi dělat proti režimu a současně nechtějí být přímo navázáni na politické strany, je značné. Poté, co policie rozehnala demonstranty z iniciativy Ukrajina bez Kučmy, se stránka přejmenovala na Občanský odpor. A počet jejích příznivců stále rostl. Již se nedala provozovat z počítače v kanceláři Akademie věd. Riziko prozrazení bylo příliš velké. Jeden z pravidelných návštěvníků webových stránek z východoukrajinského Charkova, majitel internetové firmy, se nabídl, že stránkám zařídí hosting na svých serverech v USA.
Celé stránky, nakonec přejmenované na Majdan, jsou založené na iniciativě lidí, kteří pracují bez nároku na honorář. Až letos získaly první grant od Sorosových fondů na zaplacení hostingu, který se podražuje kvůli velkému provozu. Stránky navštěvuje až 80 000 unikátních uživatelů denně. A nadšenci z Charkova, kteří internetový prostor původně bezplatně poskytli, už náklady prostě neutáhli.
Návštěvnost stránky byla vždy spojena s ukrajinskými politickými krizemi. Anatolij, zodpovídající za technickou stránku celého projektu, vzpomíná, jak během voleb v roce 2002 oslavovali, když každý den dosáhli návštěvnosti 5000 lidí. O dva roky později bylo vše jinak. Oleksandr říká, že si poprvé uvědomil, co se jim to vlastně podařilo vybudovat, když zjistili, že video s vajíčkem hozeným po kandidátu Janukovyčovi, ze kterého oficiální propaganda udělala málem pokus o atentát, si z jejich stránek stáhlo 70 000 lidí. Já jsem mezi nimi byl ostatně také.
Loňské prezidentské volby byly pro internetový Majdan zlatým obdobím. Na této stránce se dařilo nejšílenějším myšlenkám. Když docházelo během prvních dvou kol k masovým falzifikacím volebních výsledků, jakýsi sympatizant, zjevně pracující v ústřední volební komisi, obstaral domácí adresy členů všech volebních komisí. Kdosi na fóru dostal nápad, že by nebylo špatné jim před posledním kolem poslat dopis, který by je slušnou formou upozornil, že tím porušují zákon a mohli by být potrestáni. Ihned se ozval další čtenář, že to přece není problém. Vlastnil totiž firmu zabývající se direct mailingem. Dopisy byly skutečně doručeny. Jiný účastník fóra dodal všechny telefony na pracovníky volebního štábu Janukovyče, aby jim ostatní mohli zatelefonovat a sdělit jim, co přesně si o nich myslí. Další sympatizant, nejspíš vysoce postavený policejní důstojník, dodal během největších demonstrací v Kyjevě seznam všech velitelů policejních jednotek, včetně jejich krycích jmen, používaných při komunikaci vysílačkami. Ani v jednom případě odborníci z Akademie věd netuší, kdo jim tyto informace poskytl.
Ve vypjaté atmosféře loňských voleb se samozřejmě spekulovalo o tom, kdo za Majdanem stojí. „My jsme i sami vypouštěli fámy, abychom vládu zmátli. Ale v zásadě jsme hlavně říkali pravdu. Majdan nikomu nepatří. Fyzicky se nachází v USA. Nedá se vypnout. Ale naši oponenti, zvyklí na financování ze státního rozpočtu, tomu odmítali uvěřit,“ směje se Artur, další z expertů na Blízký východ.
Vlna občanské aktivity, kterou spustila pomerančová revoluce, dosud neopadá. Bez ohledu na všechny problémy, na rozpad vítězné koalice prezidenta Viktora Juščenka a dnes již bývalé premiérky Julie Tymošenkové. Bez ohledu na všechny skandály, které si náhle svobodná masmédia s radostí vychutnala. Obyčejní Ukrajinci s přístupem na internet i dnes vášnivě diskutují na Majdanu. Otevřela se i nová fóra. Jedno je třeba věnováno evropským ambicím Ukrajiny. Na dalším se řeší problém krymských Tatarů. Na fóru věnovaném parlamentním volbám v příštím roce se přitom napětí neustále zvyšuje. Lidé se prostě nechtějí návrat do doby, kdy za ně rozhodoval někdo jiný. Jsou stejně jako já přesvědčení, že staré časy se už nemohou vrátit. Kdo jednou zkusil svobodu ve virtuálním prostranství Majdanu, už nebude chtít zažít nesvobodu ani v reálném světě.
Autor působí ve společnosti Člověk v tísni.