Láska za časů nenávisti

V samém závěru zatím poslední knihy americké spisovatelky Toni Morrisonové (1931) se mezi jejími hrdinkami uskuteční následující dialog. „Prostě, na začátku nás prodali, a když jsme se konečně osvobodili, sami jsme se prodali nejvyšší nabídce,“ říká první. A druhá myšlenku okamžitě zproblematizuje: „Kdo ,my´: Černoši? Ženský? My dvě?…“ Předesílám hned na začátku, že málokteré dvě románové věty tak výstižně charakterizují nejen dané knihy, ale i leitmotiv veškeré autorčiny tvorby.

Nejnovější próza Toni Morrisonové se jmenuje Láska (Love; v originále vyšla 2003) a nositelka Nobelovy ceny v ní pracuje s všelijakými podobami a metaforami lásky i s rozmanitými úhly pohledu na ni, a v závislosti na tom pak operuje také různočtením její odvrácené strany – nenávisti. A jímavý, až magický příběh dávné křivdy opět (jako tomu ostatně bylo už v předešlých autorčiných dílech) nese světlo poznání. Tentokrát má ukázat, že láska není jen nadužívaným výrazem přetíženým významy, tedy slovem už vyprázdněným, ale že i v postmoderní společnosti má dění lásky smysl. A samo slovo láska proto zastává stále platné místo v lidské řeči.

Děj prózy je souhrnem vypravěčských perspektiv, které skládají dohromady zamotaný a do sebe zavinutý příběh několika žen Billa Coseyeho, důstojného černošského majitele přímořského hotelu v jižanském městečku Silk. Vyprávění je vedeno retrospektivně. Výchozím bodem jsou devadesátá léta dvacátého století, kdy vedle sebe v chátrajícím velkopanském domě žijí dvě znepřátelené šedesátnice: Coseyho vnučka Christina a pozůstalá druhá manželka Heed. Téměř celou dobu jejich vzpomínání se zdá, že obě odděluje – a z pohledu čtenáře i paradoxně spojuje – žárlivost. Teprve na konci cesty, kdy jsou hrdinky vypjatými okolnostmi donuceny si po mnoha letech promluvit, zjišťujeme, že jejich osobní, ženské historie mají demytizovat patriarchální sociální tradice: ženy ve skutečnosti nespojuje láska k Billovi, ale nenávist k němu a touha po vzájemném přátelství.

Až závěrečné stránky románu totiž odhalí, že Heed její manžel koupil od chudých rodičů jako bezbranné jedenáctileté dítě, protože měl pedofilní sklony. Podobně dají nahlédnout fakt, že i Christině bylo ublíženo, když ji zhruba ve stejném věku matka, do Billa slepě zamilovaná, vykázala z rodného domu, kam se pak mohla vrátit až po jeho smrti. Zatímco Heed tiše čekala, že se po smrti manžela osvobodí, a spoléhala na dědictví, Christina se dědova vlivu pokoušela zbavit krkolomnými soužitími s různými partnery; nakonec se vrátila pokořená a snažila se zachránit sporem o pozůstalost.

Jak naznačuje v úvodu citovaný klíčový dialog románu, těžko rozhodnout, na které rovině osobnosti byly tyto ženy víc postiženy. Jako příslušnice černé rasy, které přes všechen majetek musely vyrůstat s opatrností vůči bílým (Coseyho podnik nakonec stejně zkrachoval, a tak započal zkázu rodu, protože šerif zvýšil požadované úplatky); jako ženy, které v životě zakusily pouze mužské ponižování; či jako dvě nerozlučné kamarádky, které se vzhledem k výše zmíněným „předurčením“ téměř na padesát let samy odsoudily k nenávisti?

Musím přiznat, že mne v jímavém a metaforicky zobrazivém příběhu dráždí právě ona bezbřehá – a poněkud knižní – ambivalence všeho. Netýká se samozřejmě proměnlivé interpretace lásky a její snadné zaměnitelnosti za nenávist, to jsou dvojznačnosti naprosto věrohodné, ale dotýká se postavy Billa Coseyho. Ten je totiž vypravěčkou knihy, bývalou hotelovou kuchařkou s tajemným jménem L (Láska?), líčen se smířlivým pochopením jako hříšník s rysy dobráka, což by jaksi mělo eticky kompenzovat i jeho úchylku. L. nakonec čtenáři prozradí skutečného adresáta dědictví.

Naproti tomu novelu vyzdvihuje zjevná jinakost autorčina rukopisu. Míním tím zvláštnosti, které toto psaní odlišují od takzvaného západního, přísně racionálního myšlení. Důležitý prostor ve vyprávění, jakkoli zde méně než jinde u Morrisonové, totiž dostává fantazie a fikce, někdy doprovázené tajemnou mystičností (přízračné zlověstné postavy z moře, jež L. vidí a jimž říká Hlavouni), která afroamerické tematice najednou dodá příchuť žhavých vášní a silných, leč nesplnitelných očekávání, nebo jakousi márquezovskou osudovost, jež i hrdiny této drobné ságy připravila o budoucnost, podobně jako je nenávist připravila o lásku.

Autorka působí v ÚČL AV ČR a na FF UK.