„Každý život se každou chvíli může přehoupnout na stranu lehkosti a průzračnosti nebo na stranu tíhy a zatemnění.“ Člověk nesmí propást správnou chvíli: „Mít odvahu, když přijde čas, vzít osud do svých rukou, chopit se své šance, umět rozpoznat to, co nám náleží, na co máme právo a co je naším úkolem, ujmout se svého majetku, aniž bychom někoho okradli nebo lenivě napodobovali druhé.“ Člověk má zkrátka sebrat odvahu srovnat se sám se sebou, včas dospět. Tak můžeme číst poselství románového podobenství Tobiáš z blat Sylvie Germainové.
Na začátku knihy je malý chlapec, který poslušně plní příkaz zoufalého otce a na tříkolce šlape noční bouřkou „k čertu“. Jeho matka Anna se před chvílí při projížďce na koni zabila, přišla o hlavu, a Tobiášův otec Theodor se ji zoufale snaží nalézt, aby mohl ženino tělo pohřbít vcelku. Apokalyptický obraz je jen prvním z řady dalších, v nichž se čtenář postupně seznamuje s prokletím Tobiášovy rodiny. Prababička Debora, původem haličská Židovka, přišla v obou velkých válkách dvacátého století o většinu příbuzných. Ztracená Annina hlava je symbolickým završením řady tragických osudů a rodinných ztrát.
Hluboce věřící, bezmála pětadevadesátiletá Debora, mlčenlivý a nesmiřitelný svědek hrůz, zaujímá Annino místo a ujímá se péče o potomstvo. Tobiáš vyrůstá ve stínu Debořiných temných zpěvů a modliteb a postupně v něm dozrává nejasná touha vymanit se z přízračného prostředí rodiny, porovnat své tísnivé představy o světě s realitou.
Stejně jako v případě starozákonního Tobiáše, k jehož příběhu název knihy i většina postav a zápletek více či méně volně odkazuje, může u Sylvie Germainové beznaděj vršících se tragédií rozetnout jen zásah vyšší moci. Ztělesňuje ji záhadná androgynní bytost jménem Rafael. Tobiášův náhodný společník na cestě do Bordeaux mladému muži poskytne několik užitečných rad a ponoukne ho k odvaze vzít zodpovědnost za vlastní činy. Inspirativní setkání s cizincem dovede Tobiáše k Sáře a nový vztah a láska přinesou vysvobození z kruhu útrap pro hlavního hrdinu i pro jeho blízké.
Sylvie Germainová se v Tobiášovi z blat vrací tématem i atmosférou ke své volné trilogii na motivy biblických podobenství, zahájené Knihou nocí (česky 1997; česky vyšly i další dvě knihy této série: Dny hněvu, 1995, a Jantarová noc, 2005). Jsou to příběhy lidí, kteří jako by nebyli z tohoto světa. Jejich osudy jsou ztělesněním všech tragédií uplynulého století s jeho promarněnými životy, válkami, holocaustem, různými podobami totalit. Postavy Germainové se přitom se svým krutým osudem odmítají smířit, a potažmo tak svádějí svůj zápas s Bohem, který většinou končí usmířením.
Sylvie Germaniová, narozená v roce 1954, vydala desítku románů, knihu vyprávění a dva eseje. Pro českého čtenáře má zvláštní půvab studie o Bohuslavu Reynkovi, k jehož poetice se autorka hlásí. Germainová má pro české prostředí vůbec zvláštní slabost: v Praze prožila celých sedm let, zasadila sem své romány Nesmírnosti a Třpyt soli a knihu vyprávění Plačka z pražských ulic a v Praze napsala i literární kritikou oceňované Dny hněvu.
Svou nesnadnou uchopitelností se autorka zcela vymyká současnému obrazu francouzské literatury, její texty nemají nic společného s aktuálním trendem šokujícího psaní, pokoušejícího se bourat nemnohá tabu, která snad ještě existují, a stavějícího do popředí anatomické popisy každodennosti. Germainová představuje jinou část francouzské literatury, té vysoké v klasickém slova smyslu. Její knihy řeší velká témata, překypují literárními odkazy, filosofickými úvahami, symboly, podobenstvími, poetickými vizemi, její slova jsou dráždivě přiléhavá a přitom plná skrytých významů, a obrazy, které jimi vykresluje, působí sugestivně. V Tobiášovi z blat silně působí hlavně úvodní část, kde se autorce přesvědčivě daří uvést čtenáře do svého světa, v němž se půvabně mísí realita s nadpřirozenem. Chybí tomu ovšem stejně zdařilé finále, zápletka zadrhává, nit se vytrácí. Celý příběh trochu těžkopádně ústí v biblicko-pohádkové vítězství dobra nad zlem.
Je to ovšem stále Germainová, tedy čtení pro znalce poetiky a milovníky symbolismu. Na své si v Tobiášovi z blat přijdou příznivci té literatury, která nechce nic menšího než nastolovat metafyzické problémy a přimět čtenáře, aby začal vážně přemýšlet o smyslu života. Kdo od literatury žádá něco jiného, může však při četbě závěrečných partií knihy zažít rozpaky zvědavce, který zjišťuje, že omylem zabloudil do opery ve svém oblíbeném tričku s krtečkem.
Autorka je překladatelka.
Sylvie Germainová: Tobiáš z blat (Tobie des Marais).
Přeložila Jana Švancarová. Ilustrace Milivoj Husák.
Cesta, Brno 2005, 140 stran.
Sylvie Germainová: Tobiáš z blat (Tobie des Marais).
Přeložila Jana Švancarová. Ilustrace Milivoj Husák.
Cesta, Brno 2005, 140 stran.