Grotesky z Belleville

Potrhlá Mallausènovic rodinka z pařížského Belleville se u nás zabydluje. Po třech knihách vydaných Mladou frontou (Obchodnice s prózou, 2002, Sudička pistolnice, 2003, Lidožrouti z Obchoďáku, 2004) vyšly v nakladatelství Garamond v jednom svazku další dva díly mallausènovské ságy – Vášeň podle Terezy a Křesťané a Mauři.

Celý cyklus se točí kolem postavy nakladatelského redaktora Benjamina Mallausèna, dobrosrdečného profesionálního smolaře, hlavy podivného klanu složeného ze sedmi sourozenců, pořízených a vzápětí ponechaných jejich vzájemné péči věčně zamilovanou a věčně těhotnou matkou. K rodince stíhané jednou nepravděpodobnou lapálií za druhou patří i celá škála rázovitých postav, „strýčků“ a „tetiček“ všech možných vyznání a barev pleti, přesně v duchu pařížské čtvrti Belleville, v níž se děj odehrává.

Belleville je svého druhu pařížský Žižkov, čtvrť na jednom ze dvou pařížských kopců, kde v rušné pospolitosti sousedí Arabové, Číňané, černoši, Židé, Poláci, Arméni, Rusové a Ukrajinci, Španělé a Portugalci... Na rozdíl od široce řezaných, uniformních bulvárů pařížského centra bellevillské uličky k žádným významným stavbám nevedou. Kdo má smysl pro půvab periferie, ocení labyrint složený ze staveb všech tvarů a barev, křivolakých ulic ústících do útulných náměstíček. Montmartre či Montparnasse jsou dávno luxusní turistickou atrakcí, chudí studenti a zatím neznámí umělci z celého světa dnes obývají Belleville.

V Belleville žije také Pennac a důvěrná znalost místní topografie a zdejších obyvatel dodává jeho příběhům na věrohodnosti a plastičnosti. Grotesky z periferie připomínají svou atmosférou nejlepší filmy Woodyho Allena. Příběhy jsou však po francouzsku košatější, pohrávají si s domácí tradicí dobrodružného čtiva i angažovaného románu – na takovou scénu patří bovaryovsky roztoužené hrdinky, padouši z vysokých kruhů, figurky z galerky, popletení četníci, nejedna mrtvola a předvídatelná rozuzlení dohnaná ad absurdum.

Ve Vášni podle Terezy se peripetie mimořádně nedotýkají samotného Benjamina Mallausèna. Benova suchopárná sestra Tereza, která se živí jako jasnovidka (doslova: za své služby nebere peníze, ale dává si platit v naturáliích; pro českého čtenáře půvabný detail představuje „český“ karavan, ve kterém svou živnost provozuje), podlehne kouzlu jednoho ze svých zákazníků, hraběte de Roberval, a přes varování hvězd se ho rozhodne pojmout za chotě. Ač vše vypadá v pořádku, Benjamin správně tuší, že se milostné vzplanutí neobejde bez potíží. Jak jinak než značných. Zdánlivě banální zápletka přeroste v akční drama o dvou mrtvolách, podbarvené předvolebními machinacemi a prodejem zbraní do třetího světa pod záclonkou dobročinných aktivit.

Rozsahem nevelká novela Křesťané a Mauři, která Vášni podle Terezy dějově vlastně předchází, se realitě trochu vymyká, respektive skutečností se tu stává literární smyšlenka. Nejmladší z Benjaminových sourozenců Špunt si umane najít otce. Za odhalení svého ploditele se rozhodne držet hladovku, a tak se za jeho záchranu celá rodina pouští do šílených konstrukcí.

Pennakovy příběhy, ač s detektivní zápletkou, nejsou klasickými detektivkami. Jsou čtivé, nikoliv plytké, těžko je žánrově zařadit, přičemž jejich síla a schopnost oslovovat čtenáře od teenagerů po intelektuály je nejspíš v jejich mnohovrstevnatosti. Lze v nich také hledat jakousi sociologickou (byť značně nadsazenou) sondu do života Paříže, potažmo francouzské společnosti – autor v nich nenápadně, ale trefně vykresluje půvaby i potíže soužití různých kultur, kontrasty společenského postavení, problém Belleville jako města ve městě – pro mnoho obyvatel „lepších“ čtvrtí kolem Eiffelovy věže či Champs-Elysées je tahle barevná čtvrť „zakázanou zemí“ –, francouzský smysl
pro angažovanost, politickou, ale i obecně společenskou, hraničí s neposedností. Pennac zachytil a vydestiloval barvitou realitu, do níž promítá i své vlastní zkušenosti Francouze narozeného italskému otci v Maroku, dřevorubce na Pobřeží slonoviny, pařížského taxikáře či časopiseckého ilustrátora, ale i třicet let své pedagogické praxe, z níž vytěžil předobrazy svých hrdinů.

Svět Pennakových příběhů je ztřeštěný, někoho může rozčilovat zdánlivou nepřehledností, jiného bezmezně okouzlí (v českém podání na tom má zásluhu překladatelka Vlasta Misařová). Z mallausènovského cyklu chybí v češtině už jen jeden díl, Pan Mallausène, ale za překlad by stály i některé Pennakovy dětské knížky, třeba tetralogie o chlapci Kamovi.

Autorka je romanistka a překladatelka.