Monografické kapitoly v objemném čísle 1/2005 revue Soudobé dějiny (231 s.) patří Zdeňku Nejedlému, Ladislavu Štollovi (autorem vzpomínky je ideologův vnuk – filmový dokumentarista Martin Štoll) a Karlu Kosíkovi.
V „švýcarském“ dvojčísle 67/68 revue Prostor vypsala Dana Seidlová životní příběhy česko-německého herce a spisovatele Petra Lotara (1910–1986), humanisty Přemysla Pittra (1895–1976) a teologaJana Miliče Lochmana (1922–2004). – Nechybějí původní příspěv ky Violy Fischerové, Petra Chudožilova a dnes trochu zapomínaného prozaika Jaroslava Marka-Vejvody, objeveného před lety manžely Škvoreckými. (S Marcelou Salivarovou-Bideau a Lubomírem Smiřickým, dalšími autory posledního „švýcarského“ Prostoru, je sbližují jen jména.)
Řadu portrétů osobností české exilové literatury v Literárních novinách rozmnožil Viktor A. Debnár v čísle 40/2005 portrétem básníka, prozaika, literárního vědce a především vydavatele pozoruhodné edice Sklizeň svobodné tvorby Roberta Vlacha (1917–1966).
Na newyorské přátelstvíFerdinanda Peroutky a Zdeňka Němečka zavzpomínala v Zprávách Společnosti bratří Čapků č. 78 (září 2005) Němečkova dcera Olga Brzorádová.
S Adolfem Branaldem rozmlouval v Právu 1. 10. 2005 v předvečer jeho 95. narozenin František Cinger.
Svůj vztah k Umělecké besedě ozřejmil v 1. čísle obnovené Revue UB Život básník a překladatel Václav Daněk.
Nad básnickými sbírkamiSylvie Richterové Neviditelné jistoty (Artfórum – Jazzová sekce 1994) a Čas věčnost (Torst 2003) se v Tvaru č. 4/2005 zamýšlela Veronika Košnarová.
Soubor „devíti komedií z konce století“ Karla Steigerwalda (Větrné mlýny, Brno 2005) recenzoval v Divadelních novinách č. 16/2005 Vladimír Mikulka.
Rozhovor s nakladateli Petrem Minaříkem a Pavlem Řehoříkem, kteří založili Větrné mlýny v roce 1995, přináší kulturní magazín Uni č. 10/2005.
Recenzní ohlas románu Jana Nováka Zatím dobrý (Petrov, Brno 2004) shrnul v Revolver Revui č. 60 (září 2005) Michael Špirit. – Ocenění Novákova díla v soutěži Magnesia Litera popudilo komunistického publicistu Zdeňka Hrabicu (Národní osvobození č. 13/2005).
František Knopp
Polsko
Čtvrtletník Zeszyty Literackie, založený v osmdesátých letech v exilu, nyní už dávno opět varšavský, vydal 91. číslo (3/2005), jehož hlavním hrdinou je Giuseppe Tomasi di Lampedusa a jeho román Gepard. Rubrika Wypisy je malou antologií hlasů o díle tohoto autora z let 1959–1996, z nepolských například Sándora Máraie z roku 1968; z polských přináší i ohlas ve verších Jarosława Iwaszkiewicze, začínající: „Buona sera, Gattopardo! / Já pocházím z Ukrajiny, u vás tady žluté hory, a tam pole, tam roviny.“ Jak vyplývá z následujícího, již neveršovaného citátu, nalézal Iwaszkiewicz jisté sicilsko-ukrajinské podobnosti („vztah k sedlákům, k vojsku – celá nálada druhé poloviny 19. století, tak souběžná ve stepích jižního Ruska a v těch končinách Sicílie, které se už obracejí k Africe“). Časopisu jeho odpůrci vytýkají estétství, ale je to spíše – starosvětské? – trvání na tom, na čem trvá i Marek Edelman, poslední žijící člen štábu povstání varšavského ghetta v roce 1943: „Musíme hlídat, aby kultura pěstovala dobro, nikoliv nenávist.“ Je to zdůvodněno jeho zážitky: „Za mnou je nicota. Nicota, do které odešly statisíce lidí, které jsem doprovázel do vagonů. Nemám právo mluvit jejich jménem, protože nevím, zda umírali s nenávistí, anebo zda katům odpouštěli, a už se to nikdo nedozví. Ale mou povinností je, aby jejich památka nezahynula.“ Vztah mezi estetikou a politikou je v Zeszytech jedním z trvalých témat architektonických esejů Roberta Salvadoriho; v cyklu Městské krajiny došlo nyní na Město fašistické a Město nacistické. Důležité jsou tu pečlivě vedené přehledy literárních cen a kalendárium kulturních událostí.
Václav Burian