Víte o tom, že žijeme v době, která se zapíše do historie jako nová mediální revoluce? Stejně jako ve dvacátých letech minulého století byl rozhlas absolutní technickou novinkou, ke konci padesátých let to byla televize, devadesátá léta byla obdobím přechodu na frekvenční pásmo FM, tak začátek 21. století patří do éry postupné digitalizace.
Právě digitalizace umožní distribuovat a přijímat ve velmi vysoké kvalitě zvuku i obrazu několikanásobně větší množství rádiových, ale hlavně televizních stanic na klasickou anténu, aniž byste za příjem museli platit nějaké měsíční poplatky – tak jak je to například u kabelových televizních programů.
Experimentální vysílání u nás probíhá už pět let. Za tu dobu si operátoři i vysílatelé, tedy dodavatelé samotných programových obsahů, nazývaných odborně anglickým výrazem content, vyzkoušeli, co to znamená digitálně vysílat.
Samotný divák či posluchač však tuto možnost zatím nedostal, protože česká legislativa proces digitalizace zdržuje. Přesto mají od 21. října 2005 obyvatelé hlavního města Prahy (zatím jen oni) možnost přijímat řádné digitální televizní a rozhlasové vysílání z pozemních vysílačů Praha-Město a Cukrák.
Co je DVB-T a T-DAB
Pozemní digitální vysílání DVB-T (Digital Video Broadcasting – Terrestrial) je nový systém přenosu televizního signálu, který postupně nahradí současné televizní vysílání. To je z technologického hlediska vnímáno jako analogové a neumožňuje nabízet více televizních pozemních kanálů přijímaných na klasickou televizní anténu, než které známe. Tedy u nás programy ČT 1, ČT 2, TV Nova a TV Prima.
Digitální vysílání naopak umožňuje přenášet a přijímat více televizních a zároveň i rádiových programů a díky tomu spojit oba přijímače v jeden. K současným televizorům (pokud nejsou již tzv. digitální) však musíte mít nainstalováno přídavné zařízení – tzv. set-top box (představte si stejnou „krabičku“ jako u videa či satelitu).
Jaké budou výhody pro diváka a pro stát?
S digitálním vysíláním můžete očekávat především lepší příjem, což zároveň znamená i nižší nároky na přijímací anténu, nulovou degradaci signálu a odstranění vad obrazu v podobě šumění, sněžení či „duchů“. Dojde také k několikanásobnému zvýšení počtu vysílaných programů. Novinkou je možnost používat přenosné přijímače s jednoduchými anténami, například v dopravních prostředcích a funkce interaktivních služeb, jakou je např. grafický teletext nebo elektronický obchod.
V současnosti již není možné přidat pro přeplněnost frekvenčního spektra další celoplošný program. Pásmo uvolněné digitalizací, které nebude využito pro vysílání DVB-T, bude možné použít i pro jiné účely, přičemž digitální vysílač spotřebuje pouze desetinu potřeby elektrické energie vysílače analogového.
Rozhlasové vysílání funguje na podobném principu. Pokud chcete rádio poslouchat bez šumu, v CD kvalitě a ať jste kdekoliv, jistě využijete tzv. digitální rozhlas. Tato technologie je odborně nazývána T-DAB (Terrestrial - Digital Audio Broadcasting). V České republice se jí bohužel dočkáme až za několik let.
Nové programy v DVB-T
Digitální vysílání funguje na principu komprese a následné dekomprese signálu. Jestliže dnes se po jedné televizní frekvenci přenáší jediný televizní program a k němu maximálně teletext, v digitální podobě bude možné do této frekvence zhustit čtyři až pět televizních programů, několik rozhlasových stanic a další doplňkové služby. Tím se rozšíří kmitočtové spektrum a uvolní se prostor pro nové programy.
Této frekvenci se říká datový tok a obsah, který se jím přenáší, se nazývá digitální multiplex. Na jednotlivé programy a služby se rozloží až v digitálním přijímači, tedy v integrovaném digitálním televizoru nebo set-top boxu. Datový tok se přenáší přes digitální sítě, které budou v případě celostátního vysílání jednofrekvenční. To znamená, že jeden multiplex bude po celé republice vysílat na stejném kanále, zatímco při současném analogovém způsobu šíření signálu to nebylo pro vzájemné rušení vysílačů možné.
Česká republika v současné době uvažuje o třech multiplexech, které by měly provozovat – a již nyní se tak děje – tři společnosti: multiplex A – JTR Management (dříve České radiokomunikace), multiplex B – Czech Digital Group (vlastní provozovatel TV Prima), multiplex C – Český Telecom. V budoucnu by měly dále vzniknout další tři multiplexy. Celkem se v první fázi dočkáme zhruba 12 televizních kanálů, v budoucnu až 24, které budou šířeny systémem DVB-T. Půjde hlavně o bezplatné televizní programy pro koncového diváka, uvažuje se ale i o placeném DVB-T. To je ovšem v českých podmínkách daleká budoucnost.
Česká republika v dnešní tzv. přechodné fázi může využít maximálně tři multiplexy. Tato etapa by měla trvat až do roku 2010, resp. 2012, kdy by měl úplně skončit analogový přenos. Po tomto datu mohou vzniknout další tři multiplexy, uvolní se totiž analogové vysílače a ty lze přeměnit na digitální vysílač. Může se ale stát, že analogové vysílání skončí až rokem 2014.
Veřejnoprávní Česká televize připravuje pro digitální vysílání nové specializované digitální kanály. Kromě ČT 1 a ČT 2 již dnes lze přijímat na digitálním satelitu v systému DVB-S, v kabelových rozvodech a v systému DVB-T převážně v Praze zpravodajský kanál ČT 24. Příští rok by se k němu měl v únoru 2006 přidat sportovní kanál ČT 4 Sport. Připravuje se dokumentární a vzdělávací ČT 3. V plánu je i tzv. retro kanál, který má využívat bohatý kulturní archiv České televize.
I Český rozhlas využívá éry digitalizace k produkování nových specializovaných rozhlasových stanic. Zpočátku v systému DVB-T nabízí posluchačům specializované stanice: na vědu zaměřený program Leonardo a nepřetržitý proud klasické hudby na D-dur. Dále čistě zpravodajsko-publicistické Rádio Česko a od února příštího roku budou posluchači moci naladit stanici pro mladé – Český rozhlas 4.
Současní komerční vysílatelé TV Nova a TV Prima chtějí ke svým dnešním plnoformátovým televizím přidat další speciální kanály. Zároveň je mnoho dalších zájemců o provozování zcela nových tematických kanálů, které by měly nabídnout formáty typu: sport, hudba, dokumentárně-kulturní, teleshopingový, zpravodajský, regionální, filmový, dětský apod. Jistě lze při této příležitosti připomenout, že zájemcem o provozování kulturně-vzdělávacího kanálu je společnost Febio, jež pro Českou televizi vyráběla mnoho zajímavých dokumentů.
Digitální legislativa
Digitální vysílání se opírá o dva základní dokumenty: Zákon o elektronických komunikacích a Zákon o rozhlasovém a televizním vysílání, jehož novelizace se čeká ještě letos. Základní spor se vede o to, zda Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) měla právo vypsat výběrové řízení na první digitální licence ještě podle starého mediálního zákona (bez pasáží věnovaných speciálně DVB-T), či zda měla počkat na schválení jeho novelizace. Právě toto digitální licenční řízení probíhá již od konce listopadu loňského roku a uzavřeno by mohlo být ještě letos, spíše se však očekává jeho přerušení.
Potíž je v tom, že oproti analogovému vysílání, kdy RRTV udělovala provozovateli jak licenci na obsah, tak soubor technických prostředků, tedy kmitočty, na kterých vysílá, u digitálního vysílání provozovatelům rozhlasových a televizních stanic kmitočty jednoduše přidělit nemůže. Pro různé televize v jednom multiplexu jsou totiž shodné. Rada tedy uděluje jen licenci pro obsah (programovou licenci), zatímco soubor kmitočtů provozuje telekomunikační společnost, která k tomu má oprávnění od Českého telekomunikačního úřadu (ČTÚ).
ČTÚ již v létě 2004 přidělil třem společnostem oprávnění pro provozování sítí digitálních vysílačů, z nichž zatím ani jediná nezahájila komerční provoz. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání totiž dosud nepřidělila programové licence, a tak kromě kanálů České televize, TV Nova a TV Prima a některých regionálních stanic, které mají oprávnění pro pozemní vysílání (nespecifikované, zda jde o analogové nebo digitální vysílání), nemůžou v multiplexech zatím vysílat žádné nové televizní stanice.
Výjimkou jsou chystané digitální kanály České televize. Zákon o elektronických komunikacích totiž zavádí pojem veřejnoprávní multiplex, souhrnný datový tok skládaný médii veřejné služby, konkrétně Českou televizí a Českým rozhlasem. V něm by měla ČT vysílat čtyři až pět programů, rozhlas přibližně šest až osm stanic a obě média společně další doplňkové služby. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání již loni vyčlenila pro veřejnoprávní multiplex digitální síť „A“, provozovanou Českými radiokomunikacemi. Jak operátor, tak Česká televize ale svorně tvrdí, že přechodnou síť „A“ nelze považovat za veřejnoprávní multiplex podle ZEK, a tak je otázkou, jaké programy kromě kanálů ČT se v ní objeví (pravděpodobné složení je ČT 1, ČT 2, ČT 24 a Nova; Prima chce vysílat v síti B).
Novela zákona o rozhlasovém a televizním vysílání by měla také řešit otázku překlopení stávajících analogových komerčních programů do DVB-T. Televize Nova a Prima tvrdí, že jejich licence pro pozemní vysílání platí jak pro analog, tak pro digitál. Se stejnou argumentací u Českého telekomunikačního úřadu uspěla také společnost Local TV Plus z Klimkovic na Ostravsku, která získala k analogovému kmitočtu místní televize Local TV Klimkovice oprávnění pro pozemní digitální vysílání na dobu platnosti licence této stanice. U Primy a Novy poslanci dokonce uvažují, že jim za souběžné vysílání v analogu a digitálu přidělí bonus v podobě další pozice v multiplexu bez výběrového řízení.
Chaos nastane v případě regionálních televizí, protože těm logicky budou licence rovněž platit pro digitální vysílání. Problém nastane především u studií, která nyní sdílejí analogové kmitočty s Primou. Zatímco Prima počítá s tím, že do DVB-T vstoupí s „očištěnou“ licencí bez podmínky každodenního odpojování regionů, majitelé regionálních studií bojují o to, aby licenční podmínky sdílení kmitočtů zůstaly povinné i po přechodu na digitální vysílání. V případě, že by Prima vysílala v jednofrekvenční síti, by to ale nebylo dost dobře možné. S jakým řešením přijde Rada pro rozhlasové a televizní vysílání? Těžko říct. Každopádně bude těžké uspokojit všechny provozovatele, aniž by nastaly technické či kapacitní problémy.
Autor je publicista.